David Majda, Lukáš Janoušek

Bude profesorka Tyburcová jednou vyučovat japonštinu?

Rozhovor s paní profesorkou Tyburcovou patřil rozhodně k těm zajímavějším, které jsme s Lukášem natáčeli. Jednak byl problém ve shonu maturitního týdne vůbec najít několik minut klidu (pokud možno v blízkosti elektrické zásuvky pro kazeťák), a navíc se paní profesorka rozhovořila o něco víc, než jsme předpokládali, takže jsme si dovolili některé méně zajímavé (a na nahrávce místy poněkud šumem přehlušené) pasáže vypustit. Pokud by někdo chtěl rozhovor slyšet kompletní, nechť kontaktuje redakci Naryany.

n Popište nám stručně svou životní a pracovní pouť od studentských let dodnes.

No, to nebyla přímá čára. Základní škola, střední škola a zřejmě to nebyl vhodný výběr vysoké školy, protože za těch dob jsme ještě neměli nějaké poradce, jako teď máte ve škole, takže já jsem poslouchala, co mi říkali dospělí kolem. Ti byli přesvědčení, že je pro mě dobrá cesta vystudovat školu inženýrskou. Takže jsem šla na elektrotechniku a to mě totálně nebavilo, takže jsem toho nechala a šla jsem studovat jazyky a to byla volba moje osobní. Dobrá volba, šťastná volba, jazyky mě vlastně živí pořád. A studuju pořád, dalo by se říct.

n A v současné době kolik jazyků ovládáte?

To je těžko říct, kolik jazyků ovládáte. Říct, že ovládáte jazyk, je dost subjektivní. Měla bych ovládat mateřský jazyk, ale bohužel ztrácím tam. Já jsem studovala, chodila jsem do škol ukrajinských, maturovala jsem v ukrajinštině a teď ten jazyk vnímám jako cizí. Když čtu knížku, tak vnímám nějaké rozdíly a říkám si: Takhle to je. Vzpomínám si na slovíčka, fráze, výrazy...

Ruštinu víceméně zapomínám pomaleji, protože přečtu více knih, ale také už tam jsou bohemismy, i v gramatice se najdou, ale asi ovládám, dalo by se říct, že ovládám. Těší mě, že nezapomínám na němčinu. (...) Angličtina, u té se mi zdá, že nedosahuje kvalit němčiny, ale už ji mám ráda. (...) Myslím si, že jsou aspekty, kde jsem docela dobrá. Domluvím se. (...) Češtinu ovládám, s určitými výhradami v gramatice, ale tu jsem se nikdy neučila. (...) Slovensky rozumím všemu, čtu, ale nikdy jsem neměla příležitost mluvit. No a to další, to je z příbuzenstva - polštinu, bulharštinu.

n Který z jazyků, který studujete nebo jste s ním mluvila, vám připadá nejtěžší a který nejlehčí a proč?

To se dá těžko říct. To můžeš posoudit jedině, když už ses prokousal tím jazykem, protože všichni říkají že němčina je náročný jazyk a u mě bylo dlouho, dlouho období, kdy jsem si myslela, že žádný jiný cizí jazyk u mě není, který by jsem studovala, až na němčinu. Pořád jsem unikala té angličtině, a pak jsem zjistila, že angličtina, která se mi jevila těžká a náročná, vlastně není tak těžká a náročná. Ale jsou různé věci - tam je těžká morfologie, tam slovní zásoba. Prostě každý jazyk je perfektní a těžký zároveň.

n Můžete říci, že některý z těchto jazyků je váš nejoblíbenější?

Těžko se dá říct. Já bych měla milovat mateřský jazyk, což miluju, cítím to, to je dáno - matku milujeme, vlast milujeme. Ty další cizí jazyky, to už jsou jako děti, které milujeme. Němčina, to je první láska (..). Rodný jazyk jako rodiče, cizí jazyk jako děti.

n Je ještě nějaký jazyk, na který se chystáte?

Á, to se budete smát. Nechystám se na nic. Chtěla jsem vždycky studovat francouzštinu, pokoušela jsem se teď s Pavlou nebo s Rudou studovat, ale není čas. Tak nevím, jestli ano nebo ne.

Teď taková legrace: Máme kabelovou televizi, na ní dávají Learning Zone - tam dávají španělštinu, němčinu, Alles Gute atd. Teď začali dávat japonštinu. A já jsem to začala nahrávat, protože slovíček je tam málo - nějaké to "děkuju", "dobrý den" atd., ale dávají k tomu ještě v angličtině doprovod - kultura, jídlo, lidi a já jsem kdysi dávno, ještě když jsem studovala v Sovětském svazu, jsem si koupila japonsko-ruskou konverzaci. Takže mám takovou knížku. Říkala jsem si, podívám se aspoň na nějaké to "dobrý den", aby člověk věděl, ale není čas. (...)

n Jaký je váš vztah k počítačům, potažmo k moderní technice vůbec?

Klobouk dolů. To, co s vámi je srostlé, tak pro mě je to... Já vím, že je to nutné a potřebné, a měla bych dostat, jak říkají angliičani, "start kick". Asi nejsou tak složité, věřím, že to není až tak náročné (...), ale mám k tomu takový respekt, odstup a hledám si výmluvy, proč to nejde teď, abych to uměla. (...)

n Co nejraději děláte ve svém volném čase?

Volného času moc nemám. K mé lítosti teď čtu podstatně méně, četla jsem hodně a ráda, teď čtu krátké věci. (...) Když jsem měla dříve čas, tak jsem šila, teď už to nemá smysl. (...)

n Co vás jako v poslední době na škole mile a nemile překvapilo?

To mě nic nepřekvapuje, že by to bylo milé nebo nemilé. Já překvapení ani nemám nějak moc ráda. Samozřejmě, v životě se dějí nějaká překvapení, ale v té škole, to je dáno. Je to řízené pracoviště... já nevím, co by mě tady mohlo překvapit. (...)

Překvapilo mě léto. To horko, co přišlo. To mě překvapilo, a zaplať pánbůh, že teď už je chladnější počasí. (...)

To mě překvapilo mile - dostala jsem grant. Ale využiji ho až v červenci příštího roku. (...) A je to milé překvapení, už jsem nevěřila, že ho dostanu. (...)

Děkujeme za rozhovor