Lukáš Janoušek

Pandora's box

aneb mozkové buňky v akci

Abych se přiznal, nejhorší na psaní recenzí je alespoň pro mě vybírání "obětního beránka". Her je taková spousta, že mi z toho jde hlava kolem a před uzávěrkou se vždy těším na den, kdy už budu mít obě hotový.

Když jsem si nedávno listoval Chipem, narazil jsem na recenzi jisté logické hry z produkce Microsoftu. Když jsem ji přečetl, zjistil jsem, že na CD se "povaluje" její "demíčko", tak jsem ji hned vyzkoušel. Musím přiznat, že mě hra docela překvapila originalitou těch málo úloh, co bylo k dispozici, kvalitními zvuky i hezkými obrázky a bylo rozhodnuto. Tato gamesa si svoje místo v Pařbě určitě zaslouží.

Jak vlastně Pandořina skřínka vznikala? Jistě znáte nostalgickou hru Tetris, jejímž tvůrcem je Alexej Pajitnov. Právě tento východní mozek se dal dohromady se západním kapitálem, a tak zanedlouho vznikla pod hlavičkou Microsoftu samotná hra. Jak jsem již zmiňoval na začátku, najdete v ní originální logické úkoly, a že jich není málo, plných 350.

Ale - vocotadyde? Postupným řešením jednotlivých skládaček (některé vám dají sakramentsky zabrat - zkuste si třeba akvárium s barevnými rybičkami, nebo třeba skládanku růže) postupně vyplňujete okénka na Pandořině skřínce a získáváte body. Celkem vás čeká sedm úrovní (skřínka má sedm desek - je pětihranná + podstava + vršek) a v každé z nich musíte vyluštit pět obrázků, abyste se dostali k závěru hry. K úspěšnému protržení cílové pásky ale vede cesta trnitá a dlouhá, takže si klidně můžete jen tak luštit - co mozek ráčí. Najdete tu totiž zajímavé skládačky (i v 3D), pošupovačky, přeskupovačky, pohupsávačky a já nevím jak bych to všechno nazval - zkuste sami.

Jelikož není hra založena na nějakém divokém příběhu, nečekejte zde žádné velké animace. Vše je postaveno na obrázcích, nicméně velmi dobře vyvedených.

Už mě moc nenapadá, co bych měl ještě o Pandořině skříňce psát, tak to snad trošku shrnu. Pandora´s box od Microsoftu je zajímavá hra, se zajímavým námětem, se zajímavým provedením, prostě je celá zajímavá. Ale abych nepěl jenom chválu, tak snad také něco těch záporných stránek. Když už si odehrajete několik desítek partií, dojdete k závěru, že už se nové úkoly moc neliší, že jsou akorát jinak zpracovány a asi to pro někoho začne být trochu nuda.

Hra je zcela "oddychová", takže si ji dovoluju vřele doporučit. Navíc je nenáročná a postačí ji Pentium 133 MHz s 16 MB RAM.

Janoušek Lukáš

Earth 2150: Escape from the Blue Planet

Už jsem jednou napsal, že nejsem přílišným vyznavačem strategických real-timeových her, ale pokud se nějaká opravdu povede, rád se na ní zaměřím. To už se týkalo skvělý hry Pharaoh a dnes mám to potěšení představit vám další z nepočetné řady fakt dobrých real-timeovek. Jak už ti bystřejší z vás poznali - bude to Earth 2150. A jak už poznali ti ještě bystřejší, jedná se o následovníka (nebo následovnici?) Earth 2140.

Myslím, že hned na začátku bych měl zmínit, že Earth 2150 je postavena na silném příběhu, takže se vám ho pokusím alespoň v "okleštěné" podobě přiblížit.

Na Zemi se stále zvyšoval počet lidí a zároveň zhoršovaly podmínky pro jejich život, proto se v roce 2002 naplno rozběhl projekt "Lunární korporace", který měl zkoumat vesmír z hlediska nových možností bydlení. Už v roce 2034 bylo dokončeno první Orbitální město v oběžné dráze Země a v roce 2038 dokonce obytná báze na Měsíci, nazvaná LUNA 1. Na Zemi to stále více vypadalo na konflikt, který skutečně vypukl v roce 2084. V jejím důsledku byli všichni obyvatelé z Orbitálního města přestěhováni na LUNU 1. V důsledku přerušení veškeré komunikace vyhlásil Měsíc samostatnost.

Po několika letech válečných útrap byla Země v troskách. Několikaleté bezvládí a chaos zastavilo až spojení dvanácti původních amerických států ve Spojení civilizovaných států (UCS) na americkém kontinentě a Euroasijská Dynastie na (jakém asi?). Obě si rychle začaly podrobovat okolí, takže v roce 2120 už nebyly na Zemi jiné mocnosti. Vše směřovalo k novému konfliktu a o dvě desítky let později se skutečně rozhořela krvavá válka s použitím nejmodernějších technologií.

V roce 2147 bylo zjištěno, že používání nukleárních zbraní ovlivnilo polohu Země vůči Slunci natolik, že hrozí její zničení. Mezi prvními příznaky byla změna klimatu. Zaregistrovali ji vědci Lunární korporace a spočítali, že během několika dalších let se Země přiblíží natolik, že sluneční gravitace způsobí odtržení jejího povrchu a následné zničení Měsíce. Jedinou nadějí pro lidstvo se stal odlet na Mars, ale vlivem válek byl zcela ignorován vesmírný výzkum. Všechny mocnosti začaly okamžitě vyvíjet svůj únikový projekt, ale brzy bylo jasné, že na takovou výpravu je nutné obrovské množství surovin a materiálu. Místo aby se spojily, začaly mocnosti o důležité suroviny válčit. Tak začala poslední Světová válka.

Uf, koukám, že jsem se s tím stručným dějem docela rozjel, ale bez něj by to nebylo ono. Teď už ale pojďme pitvat hru samotnou.

Jak už jsem naznačil v úvodu, jedná se o pokračování úspěšné real-timeové strategie. A jako nástupce se také chová. Již dost dobrá grafika ze "sto čtyřicítky" byla kompletně převedena do 3D a věřte, vypadá božsky. Čím vás mile překvapí, je míra detailů. Stíny hýbající se podle dopadu slunečních paprsků, kouř stoupající z továren a padající déšť reagují na pohyb větru, padající vločky sněhu se mohou klidně změnit v pořádnou vánici, která může pod svou bílou peřinu schovat i některé menší jednotky a téměř vždy je předzvěstí napadení. Takových detailů je ve hře mnohem více, ale už jsem na druhé stránce (článek byl původně napsán ve Wordu - pozn. D.M.) a ještě jsem se nedostal ke hratelnosti a... a tak.

Můžete si zahrát za jednu z výše jmenovaných mocností, jejichž náborové video je úchvatné a připomíná Hvězdnou pěchotu (viz Chcete vědět víc?). Ale to už jsem zase skočil ke grafické stránce. Fuj mozku, že se nestydíš!? (Toto je klasická ukázka vnitřního monologu.) Takže zase zpět. Po výběru strany se dostanete na hlavní základnu, ze které odlétáte na jednotlivé mise. Cílem hry je samozřejmě shromáždit dostatek prostředků na stavbu transportní lodi na Mars. To v důsledku znamená, že se během jednotlivých misí můžete kdykoli přepnout na základnu a zařídit tam potřebné záležitosti. Přepravu všeho možného i nemožného a jakýsi most spojující vaši jednotku se základnou, představuje transportér, který ale onu vzdálenost překoná za asi 40 sekund, takže je nutné promýšlet vše dopředu.

Možná bych měl ještě říci, že všechny tři mocnosti jsou zcela různé - soundtrackem počínaje a barvou trenýrek konče - takže i postupy při těžení surovin, stavění budov, atd. jsou jiné.

Mise jsou velmi rozmanité. Nutno ovšem podotknout, že obtížnost silně kolísá a i na nejlehčí úroveň můžete "skejsnout" u jedné třeba dvě hodiny. Také se občas projevuje zdlouhavost, takže když nějakou tu misi vyřešíte nějakým tím fíglem, musíte si stejně počkat nějakých těch dvacet minut, než dotěžíte nějaké to potřebné množství nějaké té suroviny. (Teď mě napadlo, že předchozí věta by se dala zjednodušit vytknutím, takže to zkusme znovu: Také se občas projevuje zdlouhavost, takže když nějak t(ou u misi vyřešíte ým ím fíglem, musíte si stejně počkat ých ěch dvacet minut, než dotěžíte é o potřebné množství é é suroviny) - no vida, hned je to mnohem přehlednější.)

Celkově je Earth 2150: Escape from the Blue Planet velmi povedenou hrou, která určitě stojí za vyzkoušení a s klidným srdcem ji mohu doporučit nejen skalním příznivcům tohoto žánru.