Narozeniny

Nemůžu tomu pořádně ani uvěřit, ale je to fakt. Naryana slaví své první narozeniny. Je to už téměř rok od pondělí 22.3.1999, dne vydání prvního jejího čísla. Vzpomínám si, že jsme měli suplovanou hodinu francouzštiny a byli jsme v učebně výpočetky. Já jsem vyndal z kapsy černou disketu (dodnes leží nepřepsaná v krabici u mého počítače), obcházel jsem jednotlivé počítače a dovoloval jsem se jejich momentálních uživatelů o dvě minuty času, "abych sem moh jenom něco nahrát". Nikdo neodmítl mě k počítači na chvilku pustit, a tak se Naryana rozběhla v 16 kopiích do světa.

Dodnes si také pamatuji první výraznější reakci na Naryanu - pan profesor Rieger vynadal Lukášovi Janouškovi za to, že jsme Naryanu na počítače umístili bez jeho svolení (nyní to uznávám jako chybu a tímto se dodatečně omlouvám). Další reakce, které přicházely, už byly veskrze kladné. Zajímavým jevem bylo, že se po škole na několik dnů velmi rozmohly vtipy o blondýnách, uveřejněné právě v prvním čísle. Jediným větším mínusem byl poměrně značný počet překlepů. Tento nedostatek byl (a je) v dalších číslech eliminován protáhnutím všech testů přes pravopisnou kontrolu Wordu, ale v prvním čísle redakce příliš spoléhala na své oči, a to se ukázalo jako chyba.

První číslo bylo v brzké době následováno druhým. Když se na obě teď podívám, byly to krušné začátky. Z některých pasáží HTML kódu generovaných FrontPage Expressem (tehdy jsem ho po něm nekontroloval) mě doteď jímá hrůza; skripty jsem psal ve VBScriptu, tudíž běžely jenom pod Internet Explorerem... Od třetího a zejména čtvrtého (poprázdninového) čísla Naryana postoupila co do technické a grafické stránky o stupínek výš a vypadá v podstatě stejně, jakou ji znáte dnes.

Jestli mi Naryana něco přinesla, tak určitě moře zkušeností. Naučil jsem se díky ní dost věcí, které jsem předtím neuměl, zažil jsem pocity zodpovědnosti a povinnosti, ale také radosti z dobře odvedené práce. Zkusím se své poznatky a nově nabyté znalosti shrnout do několika odstavců:

Především jsem se naučil psát na počítači. Nemyslím tím psaní 150 úhozů za minutu (to už umím dávno...) ale schopnost se soustředit na psaní. Není to tak dávno, mi dělalo potíže se u počítače soustředit na cokoli jiného než na programování a věci s ním spojené. Při psaní mi pak myšlenky běhaly všude jinde, než okolo toho, o čem jsem psal. Ovšem množství textů, které jsem pro Naryanu napsal, procvičilo mé soustředění natolik, že mi teď už nedělá problémy. Navíc si myslím, že jsem se naučil i lépe písemně vyjadřovat své myšlenky, což také není schopnost k zahození.

Naryana mě také donutila seznámit se s typografií. I když na některá pravidla (například uvozovky nahoře a dole nebo různé délky pomlček) kvůli zjednodušení neberu ohled, snažím se aplikovat aspoň ty základní. Výsledkem je, že Naryana vypadá co do designu docela dobře (aspoň celá redakce si to myslí J). Vzhledem k mým znalostem v tomto oboru (přečetl jsem si o typografii a písmařství několik knížek) se dá docela pochopit má nenávist k těm, kteří se odváží publikovat nějaký text, a přitom nedokážou napsat ani mezeru po tečce nebo čárce.

Díky Naryaně jsem také značně "přičuchl" k HTML a JavaScriptu. Před rokem jsem HTML uměl rámcově a JavaScript vůbec. O dvanáct měsíců později se dá říct, že v oblasti HTML mám celkem slušný přehled a v JavaScriptu dokážu naprogramovat několikasetřádkové programy (viz například číslo 6, soubor nsl.js). Nechápejte to jako chlubení, obojí jsem se učil ne proto, abych o tom mohl teď psát, ale abych mohl vylepšit Naryanu. Nutnost je matka pokroku, četl jsem někde, a je to svatá pravda (i když já místo nutnosti někdy říkám lenost).

Díky Naryaně jsem pochopil, co to znamená uzávěrka. Pokud si náhodou myslíte, že to víte, pak jste na velkém omylu. Znamená to, že máte tři dny před vydáním čísla a místo poloviny článků máte jen okazy na prázdné stránky. Znamená to, že víkend před uzávěrkou dva dny v kuse nespíte, nejíte, nekomunikujete a jen píšete, formátujete, čtete články po ostatních a děláte všechny tyhle činnosti, bez kterých by prostě časopis nevyšel. Nutnými "surovinami" jsou tuny kofeinu v podobě coca-coly a nějaká hypnotizující hudba puštěná za účelem udržení se při vědomí. Nemá cenu si namlouvat, že si práci rozložíte - všechna čísla, ať jsme dělali, co jsme dělali, byla vždycky dávána dohromady právě takhle. Prostě to k "výrobě" Naryany patří. Nejmarkantnějším příkladem toho jsou rozhovory - skoro polovina jich byla dělaná až v den, kdy Naryana vycházela a ten zbytek jenom o den předtím. Pekelné tempo...

Naryaně jsem obětoval několik set hodin svého života, ale věřte mi, nelituju ani jediné. Díky té dřině vzniklo něco, co má smysl, co něco znamená a hned taky nezanikne. Naryana je už součást života téhle školy a její historie. A za celou redakce doufám, že nám nic nezabrání tomu, aby to tak zůstalo i nadále.

Vše nejlepší přeje Naryaně k jejím prvním narozeninám

David Majda

šéfredaktor