David Majda

Exiltech poprvé

aneb jak nespadlo Bahno

Koncem února se po celém městě vyrojily plakáty (jako ten na obrázku), lákající technochtivý lid na party Exiltech, která se konala 4.3. na Bahně (pardon - ve Stromovce). Několik plakátů se objevilo dokonce i na naší škole (ne bez mého částečného přičinění). Party totiž organizoval můj kamarád Petr Gehlert (alias Gedža) ještě s jedním klukem (o kterém doteď vím jen, že se jmenoval Kuba). Trochu jsem jim pomáhal s tiskem a výrobou plakátů a vstupenek, čímž jsem si na Exiltech vysloužil volňásek. To by přece byla škoda, kdybych nešel!

Akce měla začít o deváté hodině, ale já se na místo dostavil už asi o čtvrt hodiny dřív. Už když jsem přecházel po mostě přes řeku, slyšel jsem dunivé zvuky, vycházející z místa konání. Když jsem pak vstoupil do sálu, myslel jsem, že Bahno spadne! Známá diskotéka Oáza se proti tomu rázem stala tichým místem. V přední části jsem spíš tušil než viděl pódium s DJ's, napravo zvukařský pult, do prostoru blikaly oslepující světlomety a do toho hrálo techno - přesněji řečeno, rány opakované ve frekvenci 120 BPM (= Beats Per Minute, úderů za minutu). Usadil jsem se u jednoho ze stolů a čekal jsem, co bude.

Čtvrt hodiny se nedělo vůbec nic, hudba zněla stále stejně a mě začala přemáhat nuda. Ohlédl jsem se. Do sálu zatím přišlo asi 20 lidí a mezi nimi - Bára Kreisingerová a Petr Kikuš. Přisedl jsem si k nim. Slovo dalo slovo, pivo dalo pivo a za chvíli už jsme byli všichni "na place" a tancovali - tedy spíš poskakovali v rytmu hudby. Co mě fascinovalo, byl styl Petra Kikuše, který měl po většinu času hlavu 5 cm od dvoumetrového reproduktoru a místy ho dokonce objímal.

Během večera se zábava docela solidně rozjela, nejlepší to podle mě bylo mezi 11-12 hodinou. Poté dorazil ještě DJ Mountain, s jehož účastí se původně napočítalo, a hrál víceméně až do našeho odchodu někdy kolem třetí hodiny ranní. Akce oficiálně skončila v půl páté.

Na to, že šlo o první akci tohoto typu v Lounech a že ji zorganizovali dva 17letí kluci, to byl celkem kvalitní nářez. Ovšem úspěch kvalitativní nebyl následován kvantitativním, přišlo totiž poměrně málo lidí. To bylo částečně také kvůli tomu, že se v Opeře ten den konala konkurenční, podobně zaměřená akce. Hudba byla takového rázu, že se nedala poslouchat celý večer (pokud jste se z toho nechtěli zbláznit), což vedlo některé jedince k tomu, že čas od času vyšli ven a prováděli tam různé odreagovávací cviky (viď, Báro J). Vzhledem k malé návštěvnosti byla akce podle slov Gedži prodělečná, ale jak ho znám, první neúspěch ho jistě neodradí, a tak se můžeme určitě těšit na pokračování.

Janoušek Lukáš

Naryada

Naryada je hudební hitparáda časopisu Naryana. Její znění je ponecháno plně ve vaší režii, vy jste ti, kteří mohou ovlivnit dění na školní hudební scéně. Hlasování do ní je velmi jednoduché - pomocí naší e-mailové adresy (naryana@seznam.cz), kam pošlete dopis, kde uvedete pouze název skupiny a písně. Těšíme se na vaše tipy!

Čau lidičky! Ač se to zdá neuvěřitelný, počínaje tímto číslem vstupuje Naryana do druhého roku svého (snad) pestrého života. I v novém ročníku vás bude doprovázet školní hudební hitparáda, sestavovaná pouze z vašich hlasů. Abych snad trošku shrnul minulý ročník, nejúspěšnějším songem je skvělá věc od Red Hot Chilli Peppers Scar Tissue, která nám drží první příčku i v dnešním vydání. Asi největší rekord zaznamenala aktuálně druhá Metallica s kultovním Nothing Else Matters, která díky 13 hlasům neznámého fandy obsadila druhou nejvyšší příčku, a tak je to naše nejvýše nasazená "novinka". Na bronzovém místě se stále drží Kabáti s Učitelem, ale ještě s Offspringy o ně zájem pomalu upadá. Na druhém konci se jakž-takž drží Hana Zagorová, Znouzecnost a Chinaski. Do hitparády naskočili raveři ze Scooteru, zpěvák Moby a aktuální věc od Chilli peppers.

Tady už je úplně nová Naryada: