Janoušek Lukáš

FIFA 2000

Nevím, z jakého procenta jsou mezi čtenáři Naryany zastoupeni pařani fotbalových her, ale pokud jste to zrovna vy, kdo tento "plátek" čte, a již v prosincovém čísle jste byli "nažhaveni" na novej fotbálek od EA Sports, asi jste byli po přečtení recenze na něj malinko zaražení (jako prdíci J). Proto jsem vám to musel vynahradit a zplodil jsem již plnohodnotnou, skutečnou a bezsrandičkovou recenzi na FIFU 2000.

V kalendáři se už sice píše datum v roce se třemi nulami a hra, kterou jsem se rozhodl zařadit do Pařby, už nějakej ten pátek zaměstnává procesory vašich kompů, nicméně si myslím, že by bylo trestuhodné ji do této rubriky nezařadit. Zvláště když moje hráčské srdce tepá po sportovních hrách a pokaždé s novým školním rokem začínám cítit tiky v prstech, předznamenávající blížící se příchod série her od EA Sports. Nejinak tomu bylo i letos, kdy přišla na trh nejprve NHL 2000 a po ní (jako tradičně) i FIFA. Jak už asi bystřejším z vás došlo, tahle recenze se bude zabývat druhou jmenovanou. Nemeškejme již dále a hrr na to!

Jak už jsem se zmiňoval u recenze na NHL, tak i v tomto případě platí, že do magického roku 2k slibovali kouzelníci od EA Sports radikální změnu. Ač se to zdá již téměř nemožný, zase dokázali do FIFY nacpat mnohem víc fotbalu, než kdy předtím. První, co vás praští "tágem přes kulky" je grafika. Do ní totiž vývojáři vrazili nechutně vysokej balík peněz, takže si s kvalitní grafickou kartou můžete zahrát fotbálek v rozlišení až 1280×1024. Přibyla spousta detailů. Na tribuně se už nepovaluje "flekatej koberec", nýbrž je naplněná lidskými diváky, kteří skandujou, skáčou, mávají rukama, radují se a zlobí, ale hlavně - "prohánějí" mexické vlny. A to už sakra vtáhne do děje. Lajny lemující hřiště už pomalu začínají páchnout po vápnu, brankář má v brance láhev s pitím, po hřišti už neběhá dvaadvacet "klonovanejch debílků", ale každý hráč má vlastní obličej, dokonce si něco brumlají pod vousy. Velký pokrok udělaly animace. Všechny pohyby hráčů jsou mnohem plynulejší a realističtější, před zápasem už se vám nerozcvičuje rota R2D2, spieleři komentují své prohřešky s rozhodčím, strkají se, simulujou. Propracovanější jsou vnější podmínky jako slunce, vítr, déšť či sníh; síť v brance se už nevlní jako zohejbanej kus plechu.

Samostatnou kapitolou jsou opakované záběry. Přibyla nová kamera "zevnitř branky", díky níž vždy přesně víte odkud sem přiletěl míč. V některých momentech se replaye samy spomalují a záběry kamery se samy mění, aby bylo co nejlépe vidět. Ale co je absolutní, je speciální replay, při kterém se zpomalí čas a kamera začne rotovat kolem hráče přesně v ten moment, kdy střílí na bránu. Jedním slovem - boží!

Letos byl úkolem obstarat úvodní hudbu do hry pověřen Robbie Williams, který pro ni složil skladbu You know. Srdce "nepopíkářů" snad potěší Apollo 4 Forty se svým Stop the Rock. V celku je hudba podle mého názoru opět velmi povedená. Dalším stupínkem jsou samotné zvuky. I když se nedá udělat příliš velký pokrok, nakopnutí míče, řev diváků i zazvonění nastřelené tyče zní zase o trošku líp.

Tak vrhněme se na hru samotnou. Čeho si určitě hned všimnete je, že si hráči přihrávají jinak. V zásadě zde existují dva základní typy přihrávek. Klasická, která směřuje přímo na nohu, ale přibyla přihrávka do běhu a do uličky. Díky tomu se mnohokrát přistihnete v krásnejch fotbalovejch momentech. Co bylo zlepšeno, je umělá inteligence hráčů. Mezi hráči už není konečně průměrné IQ 37. Útočníci přehazují vybíhající gólmany, při rohu ho srážejí, aby mu znemožnili vyboxovat míč; naopak už nemají stoprocentní střelbu na branku, takže mnohokrát přestřelí. Brankář naoplátku vybíhá, aby zmenšil střelecký úhel. U obránce pocítíte výrazně větší schopnost odebrat o míč. Kdybych měl vyjmenovat všechno, byli bychom tu asi hodně dlouho. Jisté je, že i po delší době vás hra překvapí něčím novým.

Samozřejmě i zde máte možnost editace vlastního hráče, i když mnohem omezenější než u sestřičky NHL. Při nákupu hráčů jste omezeni jenom tučností svého konta. Můžete si zahrát za mančaft ze čtrnácti ligových soutěží po celém světě, nebo za nároďák. Z českých luhů a hájů nám nabídli autoři 3 týmy: Spartu, Slavii a Teplice. Co by vás ještě tak mohlo zajímat? Snad intro. Podle mě je docela dobré, ale je to věc osobního názoru; přesto zastávám názor, že nejlepší je u NHL 99.

Tak co napsat na závěr? S novou FIFOU přišlo na obrazovky našich počítačů zase víc fotbalu než kdykoliv předtím. FIFA 2000 přináší mnohá vylepšení, dokonce ani netrpí syndromem jednoduchosti jako sestřička NHL 2000. Nedá se nic dělat - jako každý rok - i dnes se sluší napsat, že FIFA 2000 je prostě ten nejlepší fotbal současnosti.

Janoušek Lukáš

Grand Prix 500

aneb proč 4, když 2 bohatě stačí

Nebudu chodit kolem horký kaše, hra kterou jsem se rozhodl zařadit do pařby, je prostě moje krevní skupina. Patřím totiž do skupiny šílenců, kterým se při pohledu na nadupanou kapotovanou mašinu, prořezávající si krajinu a nekompromisně předjíždějící vše, co se jí "plíží" v cestě, zvedá hladina adrenalinu v krvi až k bodu varu. Dokonce jsem si už na vlastní kůži (sice jen jako spolujezdec) vychutnal rychlost přes 200 km/h na bratránkově Cagivě. Jednou, když jsem jel se svými chlebodárci (rozuměj rodiči) na nákup do Makra v Ústí, zažil jsem něco, co mě utvrdilo v myšlence, že takovou mašinu musím jednou mít. Ten den bylo krásně vyjasněno, bylo vidět snad až na kraj světa. Jeli jsme si nějakých 110 po široké prázdné silnici, když tu najednou začal být slyšet zvuk, v mých uších znějící jako rajská hudba. Zanedlouho nás dojela a elegantním obloukem předjela červeno-bílo-modrá Honda 600 CBR. Ještě dlouho poté, co zmizela za kopcem k nám doléhal zpěv motoru točícího se v nejvyšších otáčkách. Hmmmmm, to prostě bylo něco...

Jelikož jsem ještě pískle školou povinné, můžu si svůj sen realizovat tak maximálně na obrazovce počítače. Proto vždy prohlížím herní časopisy a hledám simulátory závodních motorek. O jednom velmi kvalitním jsem se rozhodl napsat i do pařby.

Grand Prix 500, hra z tvůrčí dílny firmy Microprose, nás (jak už bystřejším jistě došlo) zavádí na závodní okruhy Světového poháru silničních motocyklů, zde v kubatuře 500 ccm. Jelikož je kompletně licencována, můžete si své jezdecké zkušenosti vyzkoušet na všech světových okruzích (včetně Brna v !Ceske! Republice), proti takovým jezdeckým esům jako jsou "Mick" Doohan, Tadayuki Okada, Alex Criville a mnohým dalším.

Trošku však hru "rozpitvejme". Nejprve začnu grafickou stránkou. Ta je jedním slovem dokonalá. Jezdci i jejich "oři" vypadají naprosto reálně, tratě jako ve skutečnosti. "Účastníci silničního provozu" se během závodu ohlížejí, když kontrolují odstup; prach, vznášející se vzduchem už vypadá "skoro" jako prach. Možná to chtělo trošičku "přitlačit" na okolí tratí, ale toho si stejně během pekelně těžkých závodů stejně nebudete všímat.

Co se týká pohybů, není toho moc co říct. Vše vypadá naprosto reálně, někdy až moc reálně; pouze pády (kterých si mimochodem veeelmi užijete) vypadají jaksi uměle. Jinak se vizuálnímu zpracování nedá nic vytknout.

Tak, od zrakového orgánu, oslepeného neustálým civěním na monitor, se přesuňme k jakž-takž fungujícímu sluchovému. Tady by se už výtky našly. Je sice pravda, že je ke každému jezdci namluven komentář, ale to je asi jako byste chtěli schovat slona za sirku. To hlavní, zvuky motorek, je nic moc. Místo hukotu motorů na startovacím roštu je slyšet něco mezí "prděním" a bzukotem vos. Chtělo by to taky přidat "nějaký ten bas", protože takhle motorky prostě nezní. Pokud však vaše karta podporuje 3Dsound, můžete si vychutnat "prostorové prdění".

Tak a nyní honem k tomu nejdůležitějšímu, přesuňme se ke hratelnosti. Uf, tohle je teda "náhul". Nechci říct, že by byla hratelnost špatná, spíš naopak, ale hra je s celou svou realističností ...(na tomto místě by byl pravděpodobně nějaký vulgarismus)... těžká. Abyste si užili GP 500, budete muset hooodně trénovat, protože i na nastavení ARCADE a nejlehčí obtížnost to není z počátku žádná sranda. (Pokud jste ale úplný šílenec, je pro vás připravena i úroveň SIMULATION, se všemi realistickými "serepetičkami".) Na to, aby jste porazili skutečné borce závodních "půllitrů", si budete muset hodně dlouho počkat. Cestou k úspěchu je důkladný trénink, volba správné motorky (k čemuž se ještě vrátím), detailní nastudování všech tratí a pevné nervy. K těm motorkám. Na výběr máte tři typy. 1. se hodí pro začátečníky, není tak rychlá, "dobře" (v rámci možností) drží v zatáčkách; je spíše pro technickou, ale agresivnější jízdu. 2. typ je "průměrný stroj pro průměrné jezdce", vlastně kompromis mezi 1 a 3. 3. a poslední typ se hodí pro velmi dobré jezdce. Je to vlastně nejrychlejší stroj ve hře, hodí se pro méně technické tratě s převahou rovinek, skvěle akceleruje, ale nedrží v zatáčkách. Tak, šťastnou ruku!

Tak rychle sesmolit závěr a honem na další rubriku (neboť už mám na krku oprátku v podobě uzávěrky). GP 500 je po všech stránkách vydařená hra. Vlastně to ani tak není hra jako simulátor a taky se tak chová. Zkrátka není jednoduché naučit se vyhrávat a pokud máte nutnou podmínku stát po každém závodě na stupni vítězů, asi se jí vyhněte. Pokud však máte k silným motorkám nějaký vztah, rozhodně by vám neměla ujít.

Janoušek Lukáš

High Heat Baseball 2000

Chce to trénink. Jen ten a možná trošku nadání vám totiž zajistí to, že trefíte ten zatraceně nevyzpytatelnej míček. Držíte v ruce pálku (fakt se tak jmenuje?) a říkáte si, že to vlastně nic není. Prostě to odpálíte a drbete. Ale ouha. První nadhoz, docela slušnej a bum. Váš nástroj zkázy pouze rozřízl vzduch, ale ta kulatá mrcha se na vás culí z catcherovy lapačky. "Strike!" nekompromisně zařval rozhodčí. Druhej odpal, švih a promach. S dalším nadhozem přišla vaše smrt. S vulgárním výrazem v ústech a strikeoutem na kontě odcházíte ze hřiště. Sedíte na trávě a říkáte si: "Příště to určitě vyjde..."

Jednoho dne se však stane změna. Nadhoz, odpal a míč letí! Letí daleko, jasnej homerun a vy si vyklusáváte od první mety ke druhé, pak na trojku a už jenom jdete za jásotu tribun vstříc sladkému domovu (tomu baseballovýmu).

Jaká škoda, že se tohle odehrálo jen na obrazovce vašeho počítače ve hře HHB 2000. Ve skutečnosti totiž pořád sedíte na trávě a říkáte si dokola ta známá 4 slova.

High heat baseball 2000 je černým koněm stáje 3DO, a ač se to zdá neuvěřitelné, v lecčems předčí favorizovanou Triple Play 2000 od EA. Hned na úvod překvapí komplexně pojatá nastavení hry, umožňující příjemný přístup ke hraní. Dalším trendem je možnost zahrát si s oblíbeným týmem dlouhodobou kariéru v soutěži sahající až někam do hlubin (buše) třetí americké ligy. Máte možnost draftovat, obchodovat s hráči, zahrát si exhibici, Homerun derby či síťovou hru. Ale to je dnes již klasika, takže vrhněme se raději do lůna hry samotné.

Avšak prvním šokem budou pro vás pravděpodobně nepříliš vydařené modely hráčů. Vypadají, jako by se na nich vyřádil slepý a bezruký sochař abstraktního ražení, který si jejich náčrty nakreslil tužkou zabořenou v nose. Jakmile se ale kamera při odpalu oddálí, zjistíte, že oni zprvu hnusní panáčci jsou vlastně neuvěřitelně opravdově animování. Není to sice taková snaha tvářit se realisticky jako třeba u Triple Play 2000, ale výsledný dojem je mnohem lepší. Máte širokou hodů - na blízko či dálku, horem nebo dolem, od boku, z otočky i náběhem. Animace hráčů zahrnuje samozřejmě slideování po břiše i po nohou, srážky, rybičky, výskoky i putování po homerunové zdi a mnoho dalších. To jí dodává tu pravou atmosféru. HHB 2K na rozdíl od svých soupeřů dodržuje parádně dynamiku hráčů i míčku. Hra je propracovaná do detailu, takže když třeba máte hráče, který pálí homeruny jako Eda po čočce, počítač schválně nahazuje špatně, mimo metu nebo vás schválně trefí atd. Další orgasmico vám poskytne například realistická morálka počítačem pálkařů, neboť dobře promyšlená strategie nadhozu na ně opravdu působí. Další věcí jsou rozhodčí. Ti, nejen že se mohou upísknout (slovo upísknout mi teď word podtrhnul a nabídl mi možnost uprsknout, tak si to tam zkuste dosadit) (teď dokonce podtrhnul blbec sám sebe a co tady máme: ford, kord, mord, dokonce lord - to by se ti líbilo, co, ty texťáku nevděčnej!), ale každý může navíc "měřit jiným metrem", takže se vám může klidně stát, že v jednom zápase bude při nadhozu letícím ve výšce prsou písknut strike, jindy zase ball.

Je zajímavé, že ač se na první pohled hra tváří jako probuzená ženská J, na druhý pohled, co se herní stránky týče, je bezkonkurenčním králem virtuálního baseballování konce tisíciletí.