David Majda

Vzkazy & maily

E-mailová adresa redakce je naryana@seznam.cz. Posílejte jakékoli náměty, připomínky, kritiku, prostě cokoli Vás napadne. Vše, co bude publikovatelné, rádi uveřejníme (jak by zajisté řekl pan profesor Mareš - opublikujeme).

Mám velice vážné podezření, že tento mail chtěl poslat náš redaktor Pavel Janda někomu úplně jinému, akorát že se v Outlooku omylem překlikl na naší adresu. Však ona se ti Helenka ozve, nezoufej.

Vážený Ferdo, gratulujeme k úspěšnému vyřešení logického problému. Jelikož jsi jediný řešitel, právem ti náleží odměna. O její formě se momentálně vedou v redakci diskuze, dáme ti vědět.

V minulém čísle jsme dostali mail od jakéhosi Dědka Šebka. Vyzvali jsme čtenářskou obec Naryany o pomoc s jeho identifikováním, leč, jak už to tak v životě bývá, problém se vyřešil sám, i když trochu krkolomnou cestou. Nuže čtěte příběh pravdivější, než čistá pravda sama...

Příběh o Dědku Šebku

V pátek, necelý týden před vydáním tohoto čísla Naryany, jsem byl na mikulášské zábavě na "Bahně". Jak to tak obvykle bývá, zhruba po hodince zábavy mě přepadla potřeba si ulevit, a to dokonce "ve velkém". Dopravil jsem své tělo do kabinky, zavřel dveře a jal jsem se ulevovat, když... za oknem se objevila nějaká zelenavá záře. Její intenzita pořád rostla, až zezelenal i celý záchodek. Pocítil jsem, že jsem jakoby paralyzovaný a nemůžu se ani pohnout. Najednou na mě zespodu něco šáhlo. Rychle jsem odskočil pryč (paralýza byla najednou tatam), ale ouha - místo abych stál na zemi, jsem volně levitoval v prostoru. Začal jsem křičet, ale z hrdla mi nevyšla ani hláska (musel jsem nejspíš vypadat jak leklý kapr). V tu chvíli mě zezadu něco praštilo po hlavě a dál už jsem viděl jenom barevná kolečka a hvězdičky.

Prvním pocitem, který jsem okusil, když jsem se probral z bezvědomí, byla nesnesitelná bolest na temeni hlavy. Otevřel jsem oči. Ležel jsem na jakémsi lehátku na palubě UFO, okolí bylo prosyceno pronikavou zelenou září a vedle mě stáli dva mimozemšťané, přičemž první z nich do mě šťouchal svým slizkým prstem. Když viděl, že už jsem vzhůru, přestal šťouchat a řekl:"Uhg fugu hgd naga jaga gaga."

"Kde to jsem?" ptal jsem se.

Mimozemšťané se na sebe podívali a první znovu zopakoval větu, kterou říkal předtím.

"Kde to jsem, vraťte mě zpátky na záchod," křičel jsem na ufony, protože jsem potřebu předtím nestihl dokončit a cítil jsem, že nutkání se vrací.

Nic. Zase zopakovali svou větu. Tak jsem se naštval a zařval jsem nejsprostší nadávku, co znám: "Fakof!!!"

Do obou mimozemšťanů jako by vjel proud, zase na sebe koukli a pak začali poskakovat, tleskat a radostně povykovali: "He speaks English, he speaks English." Přestali teprve ve chvíli, když si uvědomili, že je pozoruju a že se chovají jak malé děti.

"Ty být David Majďas, vývojové stadium 17 oběhů, ten, co kódovat myšlenky do bitů a bajtů?" zeptali se anglicky.

"Jo, to asi jsem." V tu chvíli jsem si fakt nebyl jistý ani svým jménem.

"Ty také přijmout bajty od Šebek?" vyptávali se dál.

Chvilku mi trvalo, než jsem pochopil, že tím myslí nedávný mail a pak mi došlo, že tím kódováním do bitů a bytů je asi myšleno psaní Naryany.

"To souhlasí," řekl jsem. Opět se začínalo ozývat nutkání. "Potřeboval bych na záchod," upozornil jsem je.

"My nerozumět, co je záchod; vysvětlit!" řekl ten, co do mě předtím šťouchal.

Neměl jsem čas nic vysvětlovat a tak jsem zvolil postup, který se už jednou osvědčil a rázně jsem řekl: "Aj hev a šit!"

Pochopili okamžitě, trochu ode mě poodstoupili a ihned mě odvedli na místnůstku sloužící na jejich lodi stejnému účelu, jako u nás kadibudky. Po určitých problémech s velikostí jejich mísy (spíše by se hodilo použít slovo nočníčku) jsem byl opět schopný se s nimi normálně bavit. Vysvětlili mi, že Dědek Šebek je ve skutečnosti krycí jméno pro osobu Michala Šámalíka, vývojové stadium 14 oběhů, ten, co byl vybrán jako objekt průzkumu. Průzkum se jim ale vymkl po jistou dobu z rukou, Šebek jim utekl a než ho opět polapili, stihl napsat mail. Jelikož se experimenty na Šebkovi prováděné týkaly přepisování obsahu "lebečního slizu" (tak oni nazývají mozek), zapomněl přechodně lidskou řeč a tak dopis napsal ufonsky. Naštěstí (nebo spíš bohužel) jsme mu nerozuměli. Mě si "vypůjčili" proto, aby zjistili, jestli jsem náhodou nepřišel na něco, co by souviselo s jejich experimenty. Ujistil jsem je, že nevím vůbec o ničem.

Nakonec mi mimozemšťané vymazali paměť, abych na své setkání s nimi zapomněl (používali k tomu techniku nazývanou "rosolovatění slizu", která byla značně nepříjemná) a poslali mě zpátky na mé výchozí místo. Zapomněli ovšem na to, že postup vymazání paměti nefunguje v případě, že je v těle přítomna sloučenina chemikům známá pod názvem ethanol. Ta v mém případě ve stopovém množství přítomna byla, a tak Vám můžu podat toto svědectví.

Jedno vám ale řeknu. Netěším se na okamžik, až ti malí hnusní slizáci přijdou na to, že jsem vyprávění o nich zakódoval do bitů a bajtů a zveřejnil v Naryaně. Doufám, že příště to aspoň nebude na záchodě...

P.S.: Začínám mít podezření na Lukáše Janouška, že se také stal obětí nějakého experimentu. Když se podíváte na jeho rubriku Hudba, pochopíte...