Janoušek Lukáš

O dírkách v toaletním papíru

aneb Janouchiho princip

Jelikož se neúprosně blíží doba vánoc, a to je velmi seriózní čas, rozhodl jsem se, že konečně napíšu úvahu nad nějakým seriózním tématem. Dlouho jsem však nenacházel žádnou motivaci, až jednou... To jsem vám takhle jednou seděl na takové speciální židli, kterou máme všichni doma a všem nám je nejbližším kamarádem, vykonával jsem základní potřebu lidského bytí a přemýšlel ono Hamletovské: Tlačit či netlačit? Při tom jsem ho držel v ruce. Různě jsem si s ním točil, rozbaloval ho a zase namotával, přendával z ruky do ruky, zkrátka jsem si hrou s ním zkracoval onu již zmiňovanou proceduru. Když jsem prstem přejížděl po jeho heboučkém povrchu, tak mi to došlo: "Jasně, napíšu úvahu o toaletním papíru!" Tak, a seriózní téma bylo na světě! Jaký pocit hrdosti se mi rozlil do duše. Jako první na světě jsem vyřešil Hamletovskou otázku jasným výsledkem: "tlačit!" a už už jsem seděl před svým "compem", kde mi už už nabíhal Word a už už jsem začal smolit tuhle úvahu.

Nebudu chodit dlouho kolem horké kaše, radši rovnou řeknu, čeho konkrétně se bude tato úvaha týkat. Tak tedy vězte: Úvaha, kterou ráčil jste v své ruce uchopiti, nechť dírkami v útržku toaletního papíru zabývána jest, o jejich významu, vzhledu a počtu nechť hovořiti smí.

Začněme tedy počtem dírek. Nedá se svítit, ale je nutno za tím hledat vědu. Možná vám to ani nepřišlo, ale tak samozřejmá věc, jako jsou dírky v útržku se zakládá na složitém, nýbrž dokonalém principu slavného vědce Janouchiho a je teď na mě, abych vás s ním seznámil. Tomuto principu se také jinak říká "Spořící princip" a budete-li se řídit jeho zásadami, uvidíte, jaký balík ušetříte. Jak všichni dobře víme, toaletní papír je rozdělen na stejně velké útržky, oddělené v průměru 26-28 dírkami, ale ihned se nabízí otázka, proč je tomu zrovna tak? Od toho je tu Janouchiho princip, takže dávejte pozor. (Princip předpokládá, že víme, po jaké "akci" následuje použití toaletního papíru, takže jsou z něj vyloučeni "lopucháci, noviňáci či prsťáci a kalhotytovezmáci", takže pokud patříte do některé z výše jmenovaných skupin, další čtení je pro vás zbytečné.) Než vznikl optimální toaletní papír, to jest 26-28 dírek v útržku, dalo to hodně zkoumání. Možná si říkáte, proč zrovna tolik dírek? Odpověď je velmi jednoduchá. Podle Janouchiho principu je to vlastně hra. Jedno průměrné "zadostiučinění" se skládá totiž z 26-28 zatlačení, takže po každém zatlačení máte možnost odtrhnout 1 dírku, navíc za každý "podařený výsledek zatlačení" máte možnost postoupit o 1 útržek nahoru. Prakticky to tedy znamená, že za každý "autobus" máte nárok na 1 útržek, při čemž si pamatujete počet zatlačení a až jich bude 26-28 (závisí na konkrétním typu toaletního papíru), odtrhnete, utřete a je "po žních."

I tento princip má však nevýhody, tak by se slušelo je vyjmenovat. První takovou je, že nárok na odtržení máte pouze tehdy, když dosáhnete onoho zmiňovaného počtu zatlačení (a nepodvádět!), takže pokud se vaše potřeba skládá pouze z deseti zatlačení, abyste měli nárok na toaletní papír, musíte zatlačit 16-18 krát "na prázdno" (pravidla jsou pravidla). Dalším problémem je, když trpíte tzv. "tekutým autobusem", který zpravidla vyjde celý najednou ven, takže máte nárok jen na jeden útržek, a to ještě v případě, že doplníte svá zatlačení na celkový počet 26-28. Třetím a posledním problémem je to, že když už jste dosáhli hranice 28 zatlačení a ještě potřebujete tlačit dál. Nezbývá, než zaseknout a "schovat" si to napříště.

Ale to by se asi Janouchiho princip nesetkal s příliš velkým úspěchem, proto ho geniální vědec následně obohatil o již také zmiňovaný "Šetřící princip". Takže mi nyní dovolte nabídnout vám řešení prvního problému dle Šetřícího principu. Zádrhelem zde bylo, že musíte dosáhnout 26-28 zatlačení, abyste měli nárok na odtržení. Jistě však uznáte, že není nic příjemného "zatlačit si" šestnáctkrát "na prázdno", proto vědec radí: "Netlačte již více! Nebudete sice mít nárok na toaletní papír, ale tím zároveň ušetříte spoustu peněz!" K problému číslo dvě, ve kterém šlo o "tekuté autobusy" profesor radí: "Je zbytečné doplňovat počet zatlačení na již notoricky známou hranici, neboť jeden útržek by vás při takovém stavu stejně moc nevytrhl, takže v tomto případě ušetříte čas i balík peněz rovnající se ceně jednoho útržku!" Ke třetímu problému Spořící princip říká: Máte možnost, že až dosáhnete hranice pro odtržení, odtrhnete, utřete, zasednete a pokračujete, ale opět musíte brát v zřetel, že musíte znovu dosáhnout 26-28 zatlačení kvůli nároku na nový papír, takže pokud se vaše "siesta" skládá pouze z 29 zatlačení, musíte si 25-27 krát zatlačit na prázdno. To jak sami uznáte je velmi nevýhodné, takže řešení je asi takového: Utírat se v půli "akce" je zcela zbytečné, proto profesor navrhuje toto utírání úplně vynechat a soustředit se jen na druhou část. Když to ale vezmete kolem a kolem, tak kvůli jednomu "pravému" zatlačení přidávat dalších 25-27 "falešných" je také zcela zbytečné, proto je výhodnější nechat si toto zatlačení na příště. Jak vidíte, toto řešení je nejhospodárnější, protože v něm de facto vůbec nepotřebujete toaletní papír, čímž ušetříte velký balík peněz!

Takže pamatujte, až si jednou za třicet let budete přepočítávat své miliony a budete přemýšlet, co hlavně vám k nim dopomohlo, vzpomenete si, že někdy za vašich mladých let jste se v nějakém nevýznamném časopise dočetli o Spořícím principu profesora Janouchiho. Pak se zastavíte a řeknete si: Ano, právě tady to všechno začalo, tady začala cesta k mým dnešním milionům, tak takhle to tenkrát bylo... a v poklidu odejdete na záchod, sednete si a budete spořit dál, vždyť hranice miliardy už není tak daleko!