David Majda

Ganja Farmer

Motto:

Travička zelená, to je moje potěšení, travička zelená, to je moje peřina.

Podvečer v učebně výpočetní techniky

92 %... 93 %... no tak lišto, polez. Ještě kousek a posledních pár kilobajtů dat se přesune ze serveru někde na druhým konci světa na mou disketu. 100 %... no konečně! Přestávám pohledem hypnotizovat stahovací okýnko, vyndavám disketu z útrob počítače a klikám na Start/Vypnout - pro dnešek bylo internetu dost. Na tom kousku umělý hmoty, kterej držím v ruce, mám ale něco, co za tu dobu strávenou v učebně (necelý dvě hodinky) stojí: Ganja Farmera.

Vypínam computer, házím tašku s drahocenným pokladem na ramena a odcházím (přičemž málem zakopávám o Šulíka, kterej se spokojeně rozvaluje vedle "seznamkářek"). Do šatny, převlíknout, a rychle domů. Venku už je pěkná tma. Cestou málem vběhnu pod auto a taky mě skoro přejede vlak (důsledek mýho neblahýho zvyku ignorovat blikání a cinkání semaforu). Jsem holt v myšlenkách tak trochu mimo. Doma vyhazuju od počítače bráchu, zasunuju disketu (hurá, bez úhony přežila cestu), rozbaluju ZIP soubor a spouštím GANJA.BAT.

1. kolo

Velice záhy chápu situaci. Já budu asi ten hipík stojící na barevném WV, co má v ruce kulomet a to kolem jsou moje políčka ganji. A ti chlapíci, co skáčou na padáku z vrtulníku, by si jí asi rádi zakouřili. Ale já vám jí nedám, nedám a nedám, i kdyby jste se rozkrájeli, to vás radši pokropím tím kulometem. A tak kropím a kropím...

3. kolo

Vrtulníků přibylo a parašutistů taky. Už se do nich všech nestíhám trefovat... teď jeden spadnul až na zem! Co to sakra dělá? Ten si nechce zakouřit. Nééé, on mi ničí moje políčko! A přilítaj další, tak tak, že je vůbec z toho padáku sundám. Jé, támhle letí jeden beznohej, tomu říkám řežba! Na zemi se kupí pěkná hromádka mrtvolek. Konec kola, Kills = 183. Seshora přilétá něco mezi buddhou a turkem na létajícím koberci a obnovuje mi zničené políčko (aspoň někdo je v týhle hře se mnou).

5. kolo

Létající bůžek mi dává lepší kvér - už nemusím klikat jak ... (domyslete si), ale stačí čudlík držet a vono to střílí samo. To jsem vám zapomněl říct, celá hra se totiž ovládá myší, což je pěknej vejhul jak pro ní, tak pro pravou ruku. Do prčic, co je zase tohle? Místo vrtulníků přilítaj bombardéry (skoro jak ve Vietnamu) a místo v pohodě sestřelitelnejch vojáčků z nich padaj bomby - a každá z nich podpálí tři políčka. Kolo končím jenom se dvěma políčkama a zděšeným výrazem v obličeji. Ještě že je tu "boží vůle vykonavatel", díky kterýmu mi zas na polovině políček kvete ganja (moment, kvete ona vůbec?).

6.-9. kolo

K bombarďákům se přidávaj zase i vrtulníky, takže je na obrazovce pěknej chaos. Mydlím to hlava nehlava, kills roste do desítkách za vteřinu. Vyplácí se chránit si před bombama jenom některý políčka a ostatní nechat napospas svýmu osudu - však je zas "ganja god" zrecykluje.

10. kolo

Dějou se dvě věci. Z nebe padá raketomet a já zjišťuju, že je skoro na ... (opět si domyslete). Druhá věc je, že než zjistím, že pravým čudlíkem myši se můžu přepnout zpátky na kulkovrhač, tak se objeví nápis Game Over a zazvoní zvonec a ganji je konec. Slabou útěchou je žádost o zadání jména, jelikož mám 5. nejlepší skóre v tabulce rekordů. Někdo mě volá na večeři, ale já to ignoruju (jsem teď zaměstnán "duchovní stravou"). Klikám na položku Play a začínám znovu od prvního kola. Jak je to teď najednou lehoučký...

10. kolo podruhé

Tentokrát se mi daří přežívat i o něco dýl, než pár vteřin a tak zjišťuju, že kde se vzaly tu se vzaly práškovací latadla a každá rostlinka, kterou popráší, zahyne (původně jsem chtěl napsat chcípne, ale lepší část mého já to té horší rozmluvila) (já fakt nejsem schizofrenik) (huš a piš!). Jediná obrana proti letadlům (mimochodem dvojplošníky, nejspíš model 1920) je dobře zamířenej kulomet.

15. kolo

Nebesa jsou ke mně štědrý jako k vlastnímu synu, pročež mi nadělují novou zbraň, která vůbec nic nedělá. Její princip totiž spočívá v tom, že ucucávám jakousi kapalinu brčkem a absolutně nic se neděje. Poučen zkušeností s raketometem přepínám zpátky na kulomet. Záhy ovšem zjišťuju, že toho tu na mě poletuje trochu moc (třeba moucha, která se pořád motá před monitorem) a tak přichází ke slovu hláška Game Over a večeře, na kterou mě už asi potřetí máma volá.

Po dalších asi dvou pokusech (uskutečněných po večeři a marném nabádání mámy k učení se na zítřek) zjišťuju, že to brčko k něčemu být musí, protože s pouhým kulometem se nikam dál nedostanu. A tak cumlám a cumlám a... překvapení! Brčko změnilo asi po pěti vteřinách účel, je z něj teď něco jako flusačka (odpusťte mému horšímu já tohle e-e slovo), ze který vycházej obláčky smaradu, který zničí všechny objekty všude kam páchne (doslova). Má to jednu (ale opravdu velice nepodstatnou) nevýhodu: Po deseti vteřinách vypouštění obláčků zas musím "nabíjet" cucáním, zatímco vojáčci vesele padaj a bombardéry vesele bombardujou...

16. kolo

Dál než do šestnáctého kola jsem se zatím nedostal, asi musím rychleji cucat brčkem. Každopádně ale něco dál existovat musí, protože v tabulkách rekordů jsem objevil člověka, který se dostal až do 24. kola. Mám co dohánět...

Týden od první pařby

Ganja Farmera u mě hrálo několik lidí v rozmezí 10-17 let a není nikdo, komu by se tahle hra nelíbila. Lidi, kteří ji programovali, mají opravdu talent na to, vytáhnout z minima (DOS, jednoduchá grafika) maximum (hratelnost) a jsou asi velcí kuřáci ganji (zajímalo by mě, kolik jí při výrobě hry spotřebovali J).

Jednou z nejlepších věcí na Ganja Farmerovi jsou zvuky a hudba - ta jako by vypadla z konce 60. let a dokonale navozuje atmosféru doby, kdy zažívali své období slávy hippies, ganja a LSD. Řeknu to také jinak: Bez zvukovké karty bych tuhle hru radši ani nehrál.

Jinak má hra i pár drobných mušek, např. že zvuky někdy nefungují a také se časem nevratně poškodí soubor s daty o nejlepších hráčích (hra při pokusu o zobrazení tabulky spadne), ale ty jí nic neubírají na kvalitě, a navíc to může být jenom chyba mého počítače. Celkově vzato vám 100% doporučuju si Ganja Farmera zahrát. Věřte, že jak k němu jednou usednete, už se vám bude horko těžko vstávat - a možná se z vás díky ní stanou tvrdý smokeři.

P.S.: Dík Petrovi Kikušovi, že mi dal na tuhle hru tip. Taky mi říkal, že ve vyšších kolech jsou i ufoni, tak jsem zvědavej.

P.P.S.: Neberte všechno v tomhle článku smrtelně vážně... stejně jako v celým tomhle čísle Naryany.

P.P.P.S.: Pokud by se někomu náhodou zdálo, že v tomto článku propagujeme něco, co bychom propagovat neměli, tak zřejmě neví, že slovo ganja je pouze náhodná, abstraktní a nic neznamenající složenina pěti písmen, která vám ale může zajímavě znít v hlavě J.

Wolfstein 3D

Následující příspěvek je ponechán ve znění, v jakém se ke mě dostal 19. záři ráno. V původní verzi textu prý chyběly i interpunkční znaménka a místy mezery mezi slovy...

David Majda

Pavel Janda J a Filip Majda
18.-19.9.1999, 23:40 - 0:31

Byly jsme tak jednou na hodně brutálně pojatym mejdle u nejmenovaného T. L. v Dobroměřicích, sem tam si někdo blinknul, tu na králíkárnu, tu zase na slepice, no prostě klasika. Jelikož se T. L. strašně zřídil (nebyl sám, dále můžeme jmenovat například: PU, LN, MB, DCh, PK, BV, DV a ještě někdo navíc) tak nám jeho zákoným zástupcem bylo nenápadně naznačeno že bychom mohli odejít. (Vono tam bylo stejně k nevydržení, protože dotyčný T. L. okusoval ostatním veškeré přečnívající ůdy (např. ucha, nohy, ruky, hlavy...).)

Poté co jsme se dokutáleli ke mě domů (myslim sebe), jsme pojedli, popili (PEPSI) a začali si trošičku hrát s Vacky Wheels. Nakonec jsme se dostali přes Mortál Kombat až k Wolfovi.... 3D. U toho jsme se začali psát tuto článek (potom). ??? J

V této hře, která vznikla v dílně ID Software roku 1992, jste v kůži amerického druhoválečného agenta B. J. Blazkowicze, kterého uvěznili oddíly SS v jednom z podzemních bunkrů Třetí říše. BJ celé dny a měsíce přemýšlel jak se z toho srabu dostat, až jednou z ničeho nic ubodal dozorce kafé-lžičkou. Zmocnil se jeho pistole a vydal se vstříc neznámému.

Náš hrdina BJ prošel devět poschodí v devíti částech bunkru, cestou narazil na všemožné obludy (od nejmenšího pinčla Wermachtu až po Hitlera), které samozřejmě bez jakýchkoliv problémů zneškodnil.

Teď se na chviličku vrátíme k našemu hraní Wolfsteina, které se odehrává nyní (myslim tehdy). Zjistili jsme, že BJ se vyučil zámečníkem, protože při troše zručnosti (I+L+M) se mu objeví na dlani klíč, jen co si na něj pomyslí.

Po skončení II. S.V. (zrovna si nemohu vzpomenout, kdy to bylo, ale kdyby jste po tom tak strašně prahli tak se nás můžete sprasiť (zeptat) na adrese: naryana@seznam.cz) byl BJ oslavován nejen ve své vlasti jako všemohoucí hrdina (nejspíše pro své zacházení s kafé-lžičkou). Bohužel BJ na svojí kafé-lžičkofílii zašel. Jednoho krásného srpnového odpoledne ho totiž bacila z letadla padající kafé-lžička rovnou do... No jo no kdo s čím jak zachází, tím také schází.

Abychom nevypadali jako úplní hovada, tak napíšem, že se W3D vyznačoval na rok 1992 geniální grafikou (i když Duke 3D byl o něčem jiném), výbornými zvuky (výkřiky vojáků typu: halt, uh, ai, oh Eva a další paskřeky) a dokonalou hratelností (pro nejlepší požitek ze hry je dobré hrát kolem 24 hodiny s minimálním kontrastem a maximální světelností (pro extrémně tuhé pařany je dobrým doplňkem lampa namířená do obličeje)).

Vzhledem k tomu, že tento patext vznikl několik málo nanosekund po návratu z výše zmiňované "oslavy" je docela dost pravděpodobné, že text psaný s dobrým úmyslem, který popisuje realitu je prokládán naprostými nesmysly, které vyplynuly z dobré nálady obou autorů.

Děkujeme za pochopení.

Autoři.