J@noušek Lukáš

Moje brigáda

aneb lidi jsou lidi - part two

Samozřejmě fáze vývoje není ani u důchodců stejná, dají se rozdělovat do několika skupin.

1. Důchodce obecný (Undens vulgaris) - bohužel nejméně početná skupina živočichů, svými vlastnostmi a chováním velmi podobná člověku. Tato skupina patří svým zařazením k těm mladším, avšak postup jedinců do jiných skupin není vyloučen. Důchodce z této skupiny si chodí pravidelně pro svůj nákup, plně komunikuje s okolím, nákup nemá napsaný na "blbence", peníze si vyndává z peněženky sám, je schopen si přepočítat vrácený obnos, prohodí "semtamvtip" a není neustále naštvaný.

Vždy bych se rád pokusil o zapojení určitého jedince do takovéto skupiny, aby byl snad obrázek úplnější. Tak třeba ten děda. Jeden chodil totiž pravidelně každým dnem mezi čtvrt na jednu a půl jednou nakupovat. Protože si kupoval i nějaké to pi(ti)vo, vracel vždy pravidelně prázdné dvě lahve. Přistoupil k okénku a řekl: "Nazdar, 1 pivo, 1 limo... prosím... díky, díky." Takhle to fakt probíhalo každý den. Potom se již zmiňovaným tempem odebral k pečivu, nabral směr nápoje, pokladny, zaplatil a už se ztrácel za horizontem.

Jak sami musíte uznat, takováto skupina není příliš zajímavá, proto bych se kvapem přesunul ke druhé, o stupínek interesantnější (hrozný slovo, doufám, že jsem ho napsal dobře, ale žádná červená vlnovka, tak asi jo).

2. Důchodce zapomínavý (Undens scleroticus) - nepoměrně zajímavější skupina živočichů. "Členským průkazem" se "chlubí" více členů než ve skupině předchozí. Zástupce se vyznačuje skoro stejnými vlastnostmi jako člověk. Je schopen si sám nakoupit, avšak svoje "potřeby" má napsané na papírku. Jinak, až na pár detailů, které ho činí dokonalým, se nápadně podobá Undens vulgaris.

Nyní bych opět vystřihl jeden příklad: Je pravda, že bábi, kterou jsem si vybral jako příklad, nechodila nakupovat nikterak pravidelně, avšak každý její příchod stál zato. Za celé tři týdny jsem ji viděl dvakrát. Postarší dáma patřila do kategorie tzv. česko-francouzských důchodců, zkrátka se při své chůzi opírala o hůl. A právě to byla ta trefa. Poprvé přišla vrátit nějaké prázdné láhve od minerálek (mňam, mňam zaječice) a zapomněla si svou hůl opřenou o výkupní okénko, podruhé ji zapomněla opřenou o zeleninový stánek. Když se pro ni pak vrátila, řekla něco, na co se nezapomíná. Cituji: "Jdu po chodníku, najednou zjistím, že kulhám a následně, že nemám hůl."

Jestli se chcete dozvědět víc, přečtěte si další Naryanu, protože

tu bý kontynjůd...