David Majda

Stunts

Jsou tři auťákové simulátory, které mě dokázaly během doby, kdy jsem je hrál, doslova nadchnout. O prvním z nich - Grand Prix Circuit - jsem psal v prvním čísle a o posledním - Need For Speed - psal zas Lukáš Janoušek v čísle minulém. Takže zbývá zlatý střed a ten tvoří hra s názvem Stunts.

Jelikož slovíčko Stunts znamená v překladu kaskadéři, je celkem jasné, že nebude řeč o žádných jednoduchých formulkách a že tratě nebudou jen ploché ovály. Příběh si představte asi takhle: Sejde se partička borců, kteří umí zacházet s auťáky dokonaleji než kdokoli jiný na světě, zajedou na oplocenou trať plnou skokánků, překážek a ostrých zatáček a zkouší na ní zajet co nejlepší čas. A vy jste právě jeden z nich.

Po úvodní znělce na vás vybafne hlavní menu celé hry. Je celkem přehledně zpracováno a můžete se z něj dostat do nastavení aut, soupeřů a tratí.

Aut máte poměrně slušný výběr - počínaje Audi Quattro, pokračuje přes Lamorghini Countach a Indycarem Porsche konče. Celkem 12 vozítek. U každého máte zobrazen graf akcelerace a tabulku se základními údaji (obsah motoru, výkon, maximální rychlost, cena,...). Můžete si zvolit mezi automatickým a ručním řazením, a dokonce si můžete vybrat barvu.

Soupeřů je dohromady šest. Jejich úroveň je velmi různorodá - od naprostého diletanta (jménem Bernie Rubber) až po profíka ("velký frajer" Skid Vicous). Každý z nich je specialista na něco (zatáčky, skoky,...) a každému z nich můžete také nastavit auto. Máte při tom stejné možnosti výběru, jako u svého auta. Opomně jsem dodat, že jedete vždy jen proti jednomu protivníkovi (takový duel "kdo s koho"). Existuje ovšem samozřejmě mód jízdy bez soupeře - na čas.

Největší možnosti máte při výběru tratí. Těch existuje ve hře samotné kolem desítky se stupňující se obtížností, přičemž každý soupeř má svou oblíbenou. Hra ale navíc disponuje fantastickou věcí - editorem tratí. Jak to funguje? Jestli jste měli někdy v mládí elektrickou autodráhu s formulkami, tak velice rychle pochopíte systém stavby tratí. Skládáte prostě k sobě jednotlivé kousky silnice - rovné úseky, zatáčky, tunel, mosty, skokánky či různé překážky. Silnice dokonce můžou být kromě obyčejného asfaltu s pískovým povrchem, nebo dokonce s ledem - a pište si, že ten je hodně klouzavý! Okolí pak můžete ozdobit palmami, budovami nebo třeba borovým hájkem - vaší fantazii se meze nekladou. Do dokončení tratě počítač zkontroluje její průjezdnost (zda má start/cíl, jestli na sebe díly všude navazují,...), můžete si ji uložit a hned si na ní dát závod.

Jak jsem už psal výše, závod je v podstatě duel mezi hráčem a počítačem. Musíte tedy dojet dřív než on a zároveň se nevybourat (což je někdy zatraceně těžké). řízení je celkem jednoduché, poměrně rychle si ho osvojíte. Na soupeře se dají používat různé nekalé taktiky, jak třeba vytlačení ze silnice, ale musí se dobře umět, jinak totiž letíte do trávy vy. Inteligence soupeřů je na různé úrovni, obecně se ale dá shrnout takto: Na rovince a malých zatáčkách je počítač nepřekonatelný, ale na mostech, klopeních, ostrých šikanách či na překážkách budete po chvíli zcela jasným vítězem. S umělou inteligenci si mohli autoři (firma Broderbund) přece jen dát záležet trochu víc.

Grafika závodu je nad obvyklou úrovní v době vydání hry (1990), zejména v detailním propracování objektů. Je použíto 256 barev (VGA) a na obzoru je dokonce bitmapové pozadí. Na enginu je ale vidět, že je optimalizován hlavně na rychlost. To má za následek dvě věci: Hru si sice zahrajete plynule i na 286, ale na druhou stranu se občas špatně zobrazují překrývající se předměty. No, posuďte sami na obrázcích.

Hudba a zvuky fungují dokonce i na SoundBlaster. Musím ale říct, že když jsem Stunts asi před týdnem nahrál ze zaprášené diskety na svůj harddisk a asi po dvou letech nehraní opět spustil, tak jsem honem rychle přestavil zvuky na PC Speaker. Podle mě jsou prostě lepší, více se ke hře hodí. Podpora SoundBlasteru byla asi brána spíš jako okrajová záležitost (kolik lidí ho tehdy vůbec mělo?) a tím pádem jí nebyla věnována patřičná pozornost.

Hra má na svou dobu neobvyklou funkci - replay, čili opakovaný záznam. Celou vaši jízdu (pokud nepřesáhne 10 minut) si můžete přehrát z různých kamer a dokonce máte možnost pokračovat v ní ze kteréhokoliv okamžiku záznamu. Když se tedy například vybouráte, můžete se v replayi přesunout 20 sekund před havárii, pokračovat odtud v závodě a nehodě se vyhnout. Ovšem čas takto dosažený se nezapočítává do tabulek rekordů, které si hra vede ke každé trati.

Co je ale na hře ze všeho nejdůležitější? No jistě, hratelnost. A tady Stunts rozhodně nezklamou. Když už vás omrzí donekonečna opakovat známé tratě a porazíte všechny soupeře, můžete si sednout k editoru a vymýšlet tratě úplně nové. To vám garantuje zábavu na mnoho dnů, ne-li týdnů. Já sám jsem tratí vytvořil přes 20, od nepovedených experimentů, až po do posledního puntíku vymakané okruhy, kde stačilo udělat při jízdě jednu malou nepřesnost a mohli jste začínat znovu.

Když se na to kouknu ze všech stran, je tato hra snad nejkomplexněji zpracovaným simulátorem aut vůbec. A rozhodně také jedním z nejhratelnějších. A nápad z editorem - ten nedokázal za celých deset let, které uplynuly od vydání hry, ještě nikdo zopakovat, a díky tomu jsou Stunts svým způsobem pořád ještě aktuální.

Všechny hry recenzované v této rubrice jsou k dispozici u autora. Po domluvě je možno si je nahrát (a následně zahrát).