Lukáš Janoušek

Moje brigáda

aneb lidi jsou lidi - part one

Právě jste se dostali do dočasné rubriky, které se zabývá zážitky z mé letní brigády. Snažil jsem se do ní zaznamenat zajímavé postřehy, kterých si jako nakupující možná ani nevšimnete. Abych to objasnil - byl jsem na brigádě jako pomocník v potravinách. Ale už abych začal...

Možná je to zbytečné, ale napřed bych se pokusil jednoduše vysvětlit, co je to vlastně brigáda. Brigáda (z anglického brigade = pracovní skupina) je vlastně přechodná činnost neurčitého období trvání (záleží na dohodě - většinou přibližně měsíc), sloužící ku zešlechtění těla i duše, ku obohacení kapesního rozpočtu, ku naučení se pokoře a disciplíně, mnohokrát i slušnosti. Do pracovního procesu brigádníků se zapojují (není podmínkou) lidé věku -náctiletého, ještě bez stálého pracovního poměru, lidé věku -tiletého, momentálně bez stálého pracovního poměru, či v poměru stálém, tzv. málosypajícím, či lidé věku důchodového, již bez stálého pracovního poměru (důchodu nepočítaje).

Já jsem letos (možná trochu stereotypně) nastoupil na krátkou dobu na obrovskou dálnici pracujícího lidu jako brigádník opět (po druhé) do potravin Říha (sdružení Říha a Konrád, Tyršovo náměstí 1967, 440 01, Louny), ku zešlechtění těla i duše, ku obohacení kapesního rozpočtu, ku naučení se pokoře a disciplíně, mnohokrát i slušnosti. Sice si dnes již nepamatuju kdy jsem začal, ale velmi dobře si pamatuju datum, kdy jsem skončil. Byla to zrovna sobota, dne 14. srpna roku devatenáctistého devadesátého devátého, kdy jsem byl až po krk naplněn zešlechtěnou duší i tělem, po krk naučen pokoře a disciplíně, mnohokrát i slušnosti, jen toho obohacení kapesního rozpočtu jsem měl tak po kotníky. Ale nechci tady rozebírat technické detaily, protože na takovéto brigádě člověk uvidí a pozná spoustu lidí, všimne si u nich spousty detailů, kterých by si za normálních okolností nikdy nevšiml, a to je podle mého mnohem zajímavější.

Kým bych začal - snad důchodci. Důchodci, ta superzvláštní a supernevyzpytatelná skupina živočichů, s dvěma českými a jednou francouzskou nohou, používající ke své přepravě stálé, nepříliš výrazné, řekněme šnečí tempo, tak ta je velmi imponující. Tak snad pár perliček: Potraviny se jako obvykle otvírají v 7 hodin ráno, avšak již od půl sedmé bylo možné spatřit první hloučky lidských seniorů postávajících přede dveřmi, pletoucích se "stavičům" zeleninového stánku, vytrvale povídajících a neúprosně čekajících na sedmou hodinu. Úderem sedmé se z nejlepších kamarádů stávají rivalové, kteří vezmou "krám" útokem a ten, kdo má menší revma, ten má nejpropečenější rohlíky...

Jestli se chcete dozvědět víc, přečtěte si další Naryanu, protože

tu bý kontynjůd...