Velice se Vám omlouváme, ale z technických důvodů se nám nepodařilo do tohoto čísla zajistit obrázky ke hrám. Běžně je totiž stahujeme z internetu (ze stránek herních firem), ale právě v době dokončování tohoto čísla internet se škole nefungoval, tudíž obrázky nebylo kde získat. Ještě jednou se omlouváme a děkujeme za pochopení.
Redakce
V bludném kruhu českého herního průmyslu jako by byl zakopán pes. Důvodů nepříliš výrazného úspěchu games z Českých luhů a hájů je jistě dost, ale já bych vyzvedl především tyto dva - zkušenosti a peníze. Zvláště druhý z nich leží v hlavě mnohým nadějným programátorům, kteří usínají s obavami, aby jejich, snad i slibně se rozvíjející, projekt neskončil v propadlišti dějin. Ale vypadá to, že by se mohlo začít blískat na časy, že se dnes dokáže dát dohromady silný programátorský tým, že se podaří najít trpělivého investora, a že po několika nekonečných, propocených měsících nakonec vznikne kvalitní hra, snad i schopná konkurence ze zahraničí, s přízviskem "česká." Vzpomeňme třeba úspěch Poldy. Možná i tak by mohl vypadat "embryonální životopis" další české hry nazvané Dreamland - final solution z tvůrčí dílny společnosti Top Galaxy.
Ona "Země snů" (= Dream land) není žádný stát ani planeta, ale pouho pouhá kosmická stanice rotující kolem naší matičky Země. Avšak zase tak pouho pouhá není, neboť Dreamland nepodléhá zemské jurisdikci, takže zde mohou nadnárodní společnosti vesele provozovat na Zemi zakázané virtuální cestovní kanceláře, jinak velmi oblíbené pozemskými klienty. Zákazník zde může zažít ve virtuálním světě téměř cokoliv. Avšak začíná se proslýchat, že takovéto cestování je zdraví škodlivé a jeden klient si s sebou na Zemi přivezl kromě vzpomínek na dovolenou i poznatky těžkého virtuálního šoku. Novinář Jimy Dix, samozřejmě pod vaším velením, je poslán šéfredaktorem na Dreamland, aby odhalil odvrácenou tvář virtuální zábavy.
Každá budova na stanici tvoří samostatný celek, v němž musí Jimy nejprve vyřešit všechny úkoly, aby mohl pokročit dál. Jelikož se jedná o adventuru, máte k jejich splnění klasické seber, promluv, vyzkoušej, atd. Bohužel Dreamland není příliš logickou adventurou, takže mnohokrát přijde na řadu metoda: zkus "vše na vše." Právě v tomto okamžiku dokáže naštvat to , že inventorář se objevuje po stisku klávesy Space a celá procedura zabere přinejmenším několik sekund a navíc se musí opakovat pro každý předmět znovu a znovu.
Minusem hry je také grafika, jednak očividně napodobuje známou hru Broken Sword a navíc animace postav je naprosto nezvládnutá. Další nevýhodou jsou na adventuru vysoké hardwarové nároky (Pentium II 266 MHz, 32 MB RAM) a fakt, že hra docela často "padá." Bodíkem k dobru je originální a propracovaný příběh a nadstandardní rozsah.
Janoušek Lukáš
Psal se rok 1943. Byl jsem nervózní. Seděli jsme na základně a čekali. Ostatní hráli karty, já seděl na trávě u letiště, opřený o strom a pozoroval jsem nebe. Krásný modrý nebe. Okusoval jsem si nehty a nadával na mouchy, které mě neustále otravovaly. Byly tak drzý! Klidně si přiletěj, sednou ti na ksicht, na tvůj vlastí ksicht a dělaj, jakoby byly doma. Připomnělo mi to nácky. Utrhnul jsem stéblo a strčil si ho do pusy. Jedna moucha mi mezitím sedla na koleno a čistila si křídla nebo co. Rychlým chvatem jsem ji chytnul a nekompromisně rozmáz. Zasmál jsem se. Opřel jsem si hlavu o kmen a zavřel oči. A pak to přišlo. Všechno proběhlo hrozně rychle. Najednou jsme seděli v dakotě, která rolovala na start. Letěli jsme nad rozbouřenou Evropou, která se v ten den hodně otřásala. Letadlo vibrovalo ve víru výbuchů, které bouchaly těsně vedle nás. Vypadalo to, že budeme mít štěstí, postupovali jsme k onomu místu. Najednou se začalo celé letadlo třást a jeho břicho rozřízlo několik přesných zásahů. Smrtelně raněná dakota se natočila čumákem k zemi a brala to střemhlav. Popadli jsme padáky a už jsme se soukali ven. V těch pár vteřinách volného pádu mi problesklo hlavou, jestli nemám na zádech nějakej aušus. Nadechl jsem se, zavřel oči a zatáhl za šňůrku. Cejtil jsem škubnutí, které mě vrátilo o pár desítek metrů vejš a pak jsem si oddychnul. Zatím jsem přežil, rozhlíd jsem se a zjistil jsem, že ostatní žijou taky. Byli jsme čtyři a já byl velitel...
Nová česká hra z tvůrčí dílny Illusion Softworks je typickým představitelem nového a stále oblíbenějšího žánru, který by se dal nazvat "simulátorem elitní jednotky." Hráč zde velí čtyřem po zuby ozbrojeným chlapíkům a ve více než 23 misích se snaží dát náckům co proto. Při hraní této hry se musíte dokonale vcítit do role velitele a musíte dobře naplánovat, jak postupovat dále a jak se věnovat každému z vojáků. K tomu všemu musíte využít nádherně modelovaný 3D-model bojiště. Pohled na okolní svět je stejný jako ve všech 3D akčních hrách.
Do akční hry má ale Hidden and Dangerous daleko. Prostě nemůžete vběhnout mezi němce a střílet po všem co se hýbe stylem a la Duke Nukem. Základním pravidlem je: jeden přesný zásah, jistá smrt. A tak se budete pohybovat kvůli utajení v podřepu či plížením a střílet budete, jen když je to nezbytně nutné pro splnění mise. Jejich náplně jsou velmi rozmanité a od klasického zabij se pohybují třeba k zmocni se, zachraň, vyhoď do vzduchu, apod.
Co je excelentně propracované je grafika, která je 100 % konkurenceschopná, podle některých recenzentů je to prý nejlepší 3D engine současnosti. Animace a grafika je také precizní. Vždy je vidět, jakou zbraní zrovna kralujete, ale co nemá chybu, je pohled na bezradného němce zoufale lomcujícího zaseknutým samopalem, nebo při výměně zásobníku. Na nepříteli je vidět efekt každé kulky, která si najde cestu do útrob jeho těla, o přesném zásahu, či granátu ani nemluvě. Ohromným přínosem je také to, že můžete nasednout do jakéhokoli náklaďáku, či na motorku nebo jiné vozidlo a řídit ho.
Mise jsou velmi pestré a zavedou vás od Itálie přes Prahu(!) až do Norska. Nezbývá než hru velmi doporučit a doplnit hardwarové nároky. Tak tedy velmi vřele doporučuji a doplňuji: minimum Pentium 233 MHz, 32 MB RAM.
Janoušek Lukáš
Představte si, že se nacházíte uvnitř románu Julese Verna Dva roky prázdnin. Představte si absolutní pohodu - žádná škola ani práce, samá flákárna, dlouhý spánek... Potom však přijde blesk z čistého nebe. Do víru pohody totiž vpadne supernový dungeon od firmy BioWare - Baldur's Gate. Když začnete tuto hru hrát, najednou zjistíte, že máte málo času a že se budíte nevyspalí s kruhy pod očima, s hlavou opřenou o monitor, s otevřenými ústy, odkud se v noci nechtěně linuly hektolitry slin, které vytvořily na klávesnici nechutně vyhlížející povlak, připomínající jemnou pokožku vetřelce. Rychle posnídáte dva loupáky a šálek kávy, ušmudlaným rukávem utřete sliz, ke kterému se přidaly ještě drobky od snídaně a opět se ponoříte do pařby. Klidně podstoupíte po několik týdnů tuto nezdravou proceduru, protože víte, že to za to fakt stojí!
Jako hlavní hrdina (= adolescentní mladík) si žijete celkem v poklidu na pevnosti svého adoptivního otce. Vše je v normálu, až se jednou v pevnostní knihovně Candlekeep stanete svědky neúspěšného vražedného útoku. Když čeká za každým rohem nájemný vrah, zjistíte, že jindy bezpečný domov se stává nebezpečnou pastí, a proto neváháte a spěšně s Goriotem, vaším adoptivním otcem, pevnost opouštíte. Hned první den se však stává zároveň posledním pro vašeho otce, který umírá po útoku neznámého rytíře. Začíná pro vás skutečný boj o přežití. Do hry vstupují kupecké gildy, padlá božstva, profesionální zabijáci, hrozba války s městem Amn stále roste a na konci navíc zjistíte, že jste božského původu.
Baldur's Gate se rozvaluje na celých pěti CD, což je již slušný počet. To se také pozitivně projevilo třeba na grafice, neboť každá lokace je zcela jiná. Herní svět a postavy vidí hráč z oblíbeného izometrického pohledu, každá postava je navíc charakterizována rasou a povoláním. Nejprve ovládáte pouze jednu postavu, ale není problém přibrat do party další schopné dobrodruhy, avšak maximální počet je šest, takže je velmi důležité dobře volit mezi propuštěním a přibráním. Standardní zůstal způsob vylepšování atributů postav i kouzlení kouzelníků. Nejprve tedy musí každé kouzlo najít, zapsat ho do knihy, nabiflovat nazpaměť, použít, zapomenout a takhle pořád dokola. Všechny "konvenční" zbraně jsou časem zničitelné (magických se to netýká), do luků a "vrhaček" musíte kupovat střelivo. Snad jedinou změnou je to, že odpadla starost se získáváním potravy, což ale rozhodně není na škodu. Postavy jsou v rámci sektoru na sobě nezávislé, pouze při přechodu do dalšího sektoru musejí být pohromadě.
Hardwarové minimum je Pentium 166 s 16 MB RAM, ale nějaké to P. s příjmením II samozřejmě není na škodu.
Janoušek Lukáš
Neuteklo ani tolik vody v řece a už je tu opět Polda. Tentokrát jako druhé pokračování veleúspěšné české adventury, která po několik týdnů velela žebříčkům prodejnosti v celé naší vlasti. Jistě se mnoho z vás, kteří jste Poldu okusili, ještě dnes popadá za břicho, při vzpomínce na policejního "génia" Pankráce, na ztřeštěné situace a neopakovatelné gagy. Polda pochází z péceček tvůrčích firem Zima software a Sleep team. Ale úplně prvotní zmínka o "početí" Poldy spadá až do daleké minulosti ke třem studentům, kteří se sešli a řekli si, že udělají hru. Vylosovali, kdo bude kreslit, kdo psát a kdo z nich bude vše organizovat. A tak to nějak začalo...
Jak už bylo zmiňováno v minulé recenzi, hlavním motivem Pankrácova "blbnutí" je únos dvou velmi vážených obyvatel městečka Lupany. A samozřejmě úkolem vašeho hrdiny je všemi možnými i nemožnými způsoby oba občany nalézt. K tomu vám dopomáhej výslech různých postav, který je spolu se sbíráním předmětů hlavním pilířem pod mostem vedoucím k úspěchu. Důležité je číst reklamní nástěnky a letáky, neboť vás mohou "pokopnout" k úspěchu. Když se vám podaří splnit určitý úkol, na mapě se vám odkryje další neznámý kousek země a hned jste o něco chytřejší. Klasickým případem je získání tajných dokumentů od úředníka fikaným způsobem, že se mu v telefonu s kolíčkem na nose představíte jako jeho nadřízený. Mezi těmito dokumenty naleznete také vizitku jediného svědka případu. A to vám právě zajistí ono zmiňované: "mapo, otevři se!" Po této kouzelné kombinaci spatříte čtvrť nazvanou U svědka.
I když se ze začátku dá projít mnohými úkoly velmi jednoduše, neznamená to, že jde o hru jednoduchou. Polda je totiž nacpán velkým množstvím postav a dialogů, které jsou sice řešeny s humorem a mnohdy rozesmějí, nic méně se obtížnost hry stupňuje a nemáte-li návod, myslím, že se párkrát zaseknete u některého z případů a budete potřebovat pomoc. (Uf, to je ale věta.) Jestli ne, tak potom klobouk dolů.
Co hru Polda velmi osvěžuje, jsou příjemně ztřeštěné hlasy předních českých umělců ať už Petra Nárožného, Luďka Soboty nebo Jiřího Lábuse. Hra jako celek působí velmi dobrým dojmem a zaručuje dlouhou zábavu. K jejímu zahrání vám postačí 486/133 MHz, 12 MB RAM, 35 MB na HDD a 4x CD-ROM. Optimem je prý Pentium 90 MHz, 32 MB RAM, 8x CD-ROM a SB 16 nebo Gravis. Hra běží jak pod Woknama 95/98, tak i pod klasickým DOSem 6.22. Doporučené hráčské věkové minimum je 15 let, takže pokud ještě nemáte občanku, četli jste tento článek úplně, ale úplně zbytečně.
Janoušek Lukáš