Psala se středa 5. května 1999, něco málo před desátou hodinou. Vylidněné město už dávno přikryla temnota, a to tím získalo neopakovatelnou atmosféru jarní noci. Tu se ze stínu průchodu vynořily tři osamělé postavy. Pomalou chůzí si to šinuly k sídlišti "U pramene". Jak už jistě správně tušíte, jednou z oněch postav jsem byl já. Dohromady by se celé trio dalo nazvat jako zbytek hvězdářského kroužku navracející se ze srazu do svých domovů.
Obloha byla způli zatažená, způli prosvítaly první vykukující hvězdičky. Jednu z postav zaujala jakási zvlášť jasná hvězda na jižním obzoru. Tato postava se zadumala a přemítala nahlas, jestli to třeba není nějaká planeta. Druhá postava sdílela zájem první o zářící objekt a povzdychla si: "Mít tu tak počítač, tak zjistím hned, co to je." První postava se zeptala druhé, jak to, a druhá odvětila, že na to má speciální program. První postava pak vznesla dotaz, zda by jí druhá nemohla dotyčný program nahrát a odpovědí jí byl souhlas. V tu chvíli už druhá postava věděla, že má o čem psát do Naryany.
SkyGlobe je program z dílny prakticky neznámé americké firmy KlassM SoftWare, který spatřil světlo světa (Nebo spíš temnotu? Z vlastní zkušenosti vím, že nejvíc dobrých věcí vzniká po nocích - včetně tohoto článku.) v roce 1992. Jeho hlavním posláním je zmapovat hvězdnou oblohu a nabídnout uživateli pohled na ni v libovolný okamžik v letech 1900-2099. Tento úkol se programu podařilo splnit na výbornou.
Program
v podstatě zobrazuje výřez hvězdné oblohy nad nějakou
oblastí. Ta se dá zadat svými zeměpisnými souřadnicemi nebo
výběrem z už předdefinovaných měst. Ke cti autorů
přispívá i fakt, že mezi těmito městy je i Praha, kterou
používám místo pracného zadávání souřadnic Loun.
Výřezem otáčíte velice jednoduše šipkami (vždycky
přemýšlím, jestli mám napsat "šipky" nebo
"kurzorové klávesy", druhá možnost se mi ale zdá
taková moc akademická) nebo myší, jde ho zvětšovat a
zmenšovat (funkce zoom). Program umí zobrazit všechny hvězdy,
které kdy vůbec můžete uvidět na obloze (v katalogu jich má
25 000, přičemž za běžných podmínek je na severní
polokouli pouhým okem pozorovatelných jen asi 3000 hvězd),
planety a Měsíc. Krom toho si můžete navolit zobrazení
mléčné dráhy, průmětu rovníku a ekliptiky (což je
pomyslná kružnice, kterou na nebi opisuje Slunce a všechny
ostatní planety). Co potěší, je možnost zobrazení spojnic
mezi jednotlivými hvězdami souhvězdí a zkratky jejich jmen
(pochopitelně anglických).
Často efektní je možnost spustit animaci, která znázorní stav oblohy za libovolně dlouhé časové období. V programu je zabudováno vyhledávání souhvězdí, hvězd a planet podle svého názvu, u hvězd je pak k dispozici ještě katalog seřazený podle jasnosti. Různé mlhoviny a galaxie se zas dají vyhledat podle čísla v tzv. Messierově katalogu.
Program je velice hardwarově nenáročný, obstojně fungoval i na mé staré 386/33MHz. Na mém nynějším Pentiu běhá úplně plynule a bez zakousávání. Hardwarová nenáročnost je způsobena hlavně tím, že převážná většina programu je napsána v Assembleru. To také způsobuje relativně malou velikost celého programu, která činí něco málo přes 300kB. Program podporuje snad všechny grafické karty, od CGA (na té ale vypadá strašně), přes Hercules (ví dnes ještě někdo, co to je?), EGA, až po 256ti barevnou VGA či SVGA.
Program sice není ve své podstatě hra, ale k zabavení může sloužit, proto je také zařazen do této rubriky. Pamatuju si, jak jsme si s bráchou ještě před pár lety hráli s tímto programem na vesmírnou loď, která prolétává vesmírem od hvězdy ke hvězdě. Řekl bych, že tento (nebo podobný) program by měl mít na svém harddisku určitě každý, kdo se alespoň trochu zajímá o hvězdy a zároveň mu nejsou cizí počítače.
P.S.: Jak jsem později pomocí SkyGlobe zjistil, objekt pozorovaný při návratu z hvězdárny byl s nejvyšší pravděpodobností Mars.
P.P.S.: Díky hvězdářkám Gábině a Aleně za (nevědomou) inspiraci.
David Majda
Doslovný překlad názvu hry, která je předmětem této recenze by mohl znít Lyžuj nebo zemři. Že je to šílená představa? Jistě. V podobně nadsazeném a lehce šíleném duchu jako její název se totiž nese celá hra.
O co jde? Po spuštění se
octnete v Ski-shopu, který plní funkce hlavního menu, a
seznámíte se s jeho majitelem Rodneyem. Ten je veselá kopa, a
kdykoli najedete kurzorem na nějaký předmět v jeho obchodu,
bude vás obšťastňovat různými vtipnými průpovídkami,
které jsou ovšem vtipné jen pro pokročilejší
angličtináře. Ale i začátečníci pochopí, že mají v
podstatě dvě možnosti: Buď zvolí trénink, nebo přímo
soutěž (možná je i hra pro více hráčů). Ať si ale
vyberete kteroukoli variantu, budete programem vyhozeni na mráz
před Rodneyho krámek a můžete volit disciplíny.
Disciplín je celkem pět - koulovačka, sjezd, akrobatické skoky, závody na nafukovacích pneumatikách a snowboard na U-rampě. Šestou možností je volba Compete all, kdy postupně závodíte ve všech disciplínách. Nyní se pokusím jednotlivé disciplíny trochu popsat.
Při
koulovačce bráníte sněhovou pevnost před útoky sněhovými
koulemi. Na obrazovce poskakuje zaměřováček a Vy se snažíte
trefit útočníky dřív než Vás zasypou sněhem. Vaše
zásoby koulí jsou ovšem omezené. Naštěstí se ale po okolí
vyskytují bonusy v podobě hromádek obsahujících sto koulí,
popřípadě lopata na částečné odhrabání sebe sama od
sněhu. Útočníků je celkem padesát, když je všechny
trefíte, postupujete do dalšího kola, kde se celá hra opakuje
s vyšší obtížností.
Sjezdem se rozhodně nemíní klasický lyžařský sjezd, kdy se projíždí skrz branky. V prvním okamžiku po započetí se totiž octnete na vrcholku skalnaté hory, odkud musíte sjet dolů. Cesta po svahu ale není rozhodně příjemná, na mnoha místech je přerušená propastmi, přes které je nutno skákat. Za akrobatické kousky při skákání se dají nahnat body navíc, jinak je cílem samozřejmě co nejmenší čas..
Akrobatické skákání je
sport, při kterém se rozjedete na rampu, která vypadá jako...
jak bych vám to přiblížil... jako graf funkce y=|1/x|.
Odpusťte mi, že sem tahám matematiku, ale lepší příměr
mě momentálně nenapadá. Po odrazu z rampy musíte předvést
akrobatické prvky ve vzduchu, čehož dosáhnete různými
šílenými kombinacemi kláves jako Enter+šipka nahoru+End
apod. Vaše výkony v kroucení prstů na klávesnici nakonec
oboduje pět rozhodčích.
Závod na pneumatikách se jede vždy ve dvojici, buď dva člověkové (to není stylistická hrubka, záměrně nepíšu lidé), nebo člověk a počítač. Oba dva hráči, usazení v duších pneumatik (podle velikosti pravděpodobně od traktoru), se snaží dojet co nejdřív do cíle. Povoleny jsou i zákeřné taktiky jako šťouchání do soupeře a jeho shazování ze srázů do hlubin.
Poslední disciplínou je snowboard. Prostě jste postaveni na začátek U-rampy a jeďte. Nejdřív musíte nabrat rychlost rytmickým přejížděním ze strany na stranu, pak si můžete troufnout na skoky na hraně U-rampy, opět s akrobatickými prvky. Tentokrát ovšem není vyžadována přemrštěná klávesová ekvilibristika (o co že jsem v předchozím slovu spáchal minimálně jeden překlep), Enter a šipky postačí. Cílem je za dvě minuty nasbírat co nejvíc bodů. Vaše výkony jsou komentovány trenérem, jehož podobizna je umístěna v rohu obrazovky. Opět ovšem platí, že mu porozumí jedině pokročilejší angličtináři se znalostí amerického slangu.
Závody celé (ve všech disciplínách) je nejlepší hrát ve dvou či více hráčích. Počítač pak předkládá průběžný bodový stav a hra se tak stává velmi dramatickou. Jak jsem už psal v prvním číslu Naryany, Ski or Die byla jednou ze dvou her, kterým na čas propadla i moje máma. Věčně jsme s ní a s bratrem ve hře závodili a strávili jsme tím mnohé dny. Kdo byl ve které disciplíně lepší vám neprozradím z prostého důvodu, že si to už nepamatuju. Jisté je ale to, že jsme si s touto hrou užili dost zábavy. A pokud se k této hře někdy dostanete, přeju hodně zábavy s ní i Vám.
David Majda