Jednoho dne se florbalový tým GVH Louny vypravil na ligový turnaj do Lovosic. Ten den jsme se měli utkat s týmy SŠK Luka, Maják Kladno a Faraos Praha. Luku jsme porazili bez problémů 12 : 4, s Kladnem jsme prohráli nešťastně 2 : 3, když Vojtěch Stránský vyvrátil jednomu z Kladenských hráčů koleno, dostal 5-ti minutový trest a to rozhodlo.
Již před zápasem s Faraos propukaly na tribuně menší potyčky. Je fakt, že s tím začali hráči soupeře, ale nutno podotknout, že někteří naši hráči (např. D. Cesar, V. Stránský, P. Cimer,...) by se nechali beze všeho rádi vyprovokovat. Kapitán a trenér týmu je však uklidnil s tím, že ji napráskáme p...l až v samotném utkání.
Zápas začal. Hned v úvodu jsme vedli. Soupeř vyrovnal. Zase jsme vedli (2 : 1), ale soupeř nevyrovnal, dokonce tentokrát otočil na 2 : 5 a zdálo se být rozhodnuto. Možná si někteří všimli, že když prohráváme, tak začneme až brutálně faulovat (např. V. Stránský). Soupeř se však nechal vyprovokovat a to bylo dobře. Provokování šlo výborně Davidovi Cesarovi a to si nenechali hráči Faraos líbit. Ale o tom až níže. Závěr zápasu jsme zvládli skvěle. Snížili jsme na 4 : 5. Vojtěch Stránský vyrovnal na 5 : 5. A hle - standartní situace! Nacvičený signál. Topič přihrává Stránskému - otočka - šibenice - vítězství! V kabině propukla nesmírná radost.
Odjížděli jsme. Na Davida Cesara nezbylo místo v autě, tudíž musel jet vlakem. Došel na nádraží, a hle co nevidí: Přibližně 15 hráčů Faraos Praha. Začali pokřikovat: "Hele, Cesar, zmlátíme ho." David zachoval chladnou hlavu. Odložil batoh, hůl, pomaličku si svlékl kabát a zavolal: "Tak co, hoši, půjdete všichni najednou nebo postupně?" Pražané se náhle zalekli: Buď se Davida báli, nebo je snad zastavil jejich trenér? Toť otázka.
Z toho je vidět, že se Lounští florbalisté nezaleknou ničeho, ani mnohonásobné přesily. (Ale Bůh ví, jak by to dopadlo, kdyby se Pražáci do Davida pustili. Nikdo z týmu však nepochybuje, že i to by David zvládl.)
Pavel Cimer