V druhém čísle se nám sešly dvě recenze na jeden a ten samý film - Návrat idiota. První je psána novým redaktorem Naryany Pavlem Jandou, druhá pochází z mé hlavy. Nutno dodat, že obě recenze byly psány nezávisle na sobě, tzn. autor ani jedné z nich neměl možnost při psaní své recenze nahlížet do recenze druhé. Doufám, že Vám srovnání obou pohledů pomůže si vytvořit lepší představu o filmu.
David Majda
Přišlo to náhle, zvoní telefon a já zjišťuju, že jdu dneska do kina. Málem bych zapomněl, dávají přece Návrat idiota. Český film, který by měl být zajímavý už jen pro to, že režisérem a scénáristou v jedné osobě je Saša Gedeon. To je ten, co natočil v minulém čísle recenzované Indiánské léto, které jsem bohužel a nebo spíš díky bohu neviděl. Podle toho, co jsem slyšel, to bylo docela ujetý. Dalším lákadlem byla poměrně velká reklamní kampaň. (Poznamenala i naší školu, plakát visí na chodbě v přízemí.) Autoři filmu zapojili k reklamě taky soutěž o sto kulichů. Po uvážení všech těchto lákadel se nejeden průměrný český divák odhodlal k návštěvě biografu.
V kině mě zaskočila cena filmu (48,- Kč). A paní co trhá lístky se slovy: "Vy jdete na toho IDIOTA?" Tato věta mě zřejmě měla varovat. Varování jsem nedbal a pohodlně jsem se usadil a začal sledovat právě začínající film.
Děj začínal na III. nástupišti jakéhosi vlakového nádraží, očima Františka (idiot). Ten z vagónu sleduje loučení dvou lidí (Anny a Roberta). Ty dva se k sobě celkem měli. Anna jen tak tak stíhá vlak. Cestou motoráčkem se nic moc nestalo. Při přestupování pro změnu málem ujel vlak Františkovi. Ten má místenku do stejného kupé jako Anna a je nepřímo nařčen z toho, že je úchyl a Annu sleduje. V noci je divák svědkem Františkova snu (Na těch se Gedeon opravdu vyřádil.) - Franta je napojenej na prapodivný přístroje, cuká to s nim, strašně se potí a cosi cucá v puse. Najednou střih a Franta je vzhůru a vypráví vše Anně, že jede z léčení, na kterém se zřejmě léčil z blbosti. Divák se spolu s Annou dozvídá, že i když je člověk skoro idiot, nemá cenu se vyhejbat životu. Děj pokračuje v pochybném městečku. Tady se stává ač nerad František svědkem setkání Olgy a Emila. Ty dva se k sobě měli ještě víc než Anna s Robertem. Postupem času se František seznamuje se všemi výše jmenovanými a zjišťuje, že všechno není zas tak normální. Olga totiž miluje Emila, Emil miluje Annu a Anna miluje Roberta. To by se dalo ještě snést kdyby Olga a Anna nebyly sestry a Emil nebyl Robertův brácha.Tento milostný kosočtverec se málem provalí při snubním obědě Emila a Anny. Na tom obědě bylo všech pět hlavních hrdinů a Emil o svém vztahu k Anně mluví tak otevřeně, že Olga je z něj na prášky a odchází z oběda. Jelikož je František strašně hodnej a má rád lidi, snaží se vztah nějak napravit. Celý film vrcholí na Silvestra kdy se všichni mírně připijí a s Emilem se rozejde jak Anna tak i Olga. Emil vše dává ze vinu Františkovi. A kdyby nezasáhla Olga tak by se asi válel František v kaluži krve. Znechucen se chce Franta vrátit zřejmě do léčebny, ale zůstává (asi s Olgou).
Režisér Gedeon nechal otevřený konec jak v Aktech X. Takže si můžeme maximálně domyslet, že Anna si časem veme s Robertem, František se ožení s Olgou a Emil se zřejmě zamiluje do Becherovky.
Dáme-li dohromady klady a zápory filmu mohlo by nám vyjít asi tohle:
| Klady | Zápory |
| herecké obsazení | depresivní hudba v celém filmu |
| lehce mrazivý humor | režisér |
| nápad | cena vstupného |
| scénář |
Znám lepší i horší filmy, a proto bych se osobně přiklonil ke zlaté střední cestě, tudíž film nepatří do Film hit, ani Film shit ale do skupiny Film (s)hit.
Pavel Janda
Moje (pod i nad) vědomí dospělo průběhem času do stavu, kdy se začalo domnívat, že Saša Gedeon je můj osud. A v tomto stavu se nacházelo i 7. dubna, kdy jsem obětoval 48 Kč a za ně shlédl nový český film právě z dílny Saši Gedeona - Návrat idiota. Posledně jsem v této rubrice psal o jeho předchozím filmu Indiánské léto (teď mě napadá, že ČT jeho nedávným uvedením vlastně dělala Idiotovi, jehož je koproducentem, nepřímou reklamu), který jsem příliš kladně nehodnotil, proto mě velice zajímalo, jak vypadá další autorův kousek. A předem musím říci, že tentokrát kritická část mého já příliš práce mít nebude.
Film začínal tím, že "idiot" František, propuštěný domů z léčebny, přijíždí vlakem do města za svými vzdálenými příbuznými (jedinými, co má). Cestou ve vlaku potkává Annu, která se vrací ke svému příteli Emilovi. Ten ji ale byl nevěrný s její sestrou Olgou, která ho miluje. František je náhodným svědkem této nevěry a je mu později trapné ji před Annou neprozradit. Anna si Františka vezme k sobě domů, aby pak společně zjistili, že jeho příbuznými je rodina Emila. Aby vše nebylo příliš jednoduché, je také Anna Emilovi nevěrná s jeho bratrem Robertem (ještě předtím, než přijede vlakem domů). Všechny tyto vztahy ale nakonec "prasknou" na velké silvestrovské tancovačce. Na úplném závěru chce František odjet pryč, ale když z vlaku vidí Olgu stojící na nádraží, uvědomí si, že mu není lhostejná a zůstane, čímž film končí.
Jak je vidět z předchozího odstavce, děj filmu byl poměrně dost složitý, po celou dobu se postupně odkrývala spleť složitých vztahů "kdo s kým". Mezi tím vším je František. Vlastně není idiot ve smyslu mentální zaostalosti, ale spíš je přehnaný dobrák. Má prostě rád lidi a nechce, aby se hádali, trpěli a byli k sobě neupřímní. To se ovšem mezi lidmi "nenosí", a tak je považován za idiota. Ve filmu je to velice pěkně nastíněno tím, že pokaždé, když někdo trpí, spustí se Františkovi krev z nosu.
Když o tom tak přemýšlím, film se celý odehrává ve dvou rovinách. První je komediální - v celém filmu je mnoho situací, které člověka opravdu přinutí se smát. Poměrně velkou roli ve ztvárněných situací hraje skvělá kamera Štěpána Kučery, která divákovi připraví mnohdy nevšední pohledy (pohled z domečku pro panenky, do kterého v tu chvíli okénkem nahlédne velké Františkovo oko). Druhá rovina je psychologicko-filozofická. Autor perfektně vystihl některé absurdity dnešního života, zejména komplikovanost všech vztahů. Nádhernou ukázkou (mimochodem i dobře zahranou) je oběd všech hlavních hrdinů u Emilovy maminky, na kterém každý musí být neupřímný, aby zůstaly utajeny jeho hříchy. Celá scéna pak působí jako vystřižená ze života. Obdobná je i scéna na novoroční tancovačce, kde Robert (na Emilovu výzvu) vyzve Annu k tanci, ale ta to podmiňuje tím, aby Emil šel tancovat s Olgou. To on nechce, a tak se tam dohadují, zda a kdo půjde, až vše vyřeší František slovy: "Tak přece běžte." A tak nakonec jdou, vlastně jen kvůli němu.
Celkem značnou (a podstatnou) část filmu tvoří Františkovy sny a představy, pocházející z dob jeho léčby, které odhalují jeho nitro. Jsou velice poutavě natočeny (opět musím pochválit kameru) - člověk získá pocit, že je opravdu uprostřed snu.
U filmů se většinou hodnotí hudba. Zde toho příliš mnoho k hodnocení není, většina hudby je totiž tvořena základním motivem, který je vydrnkáván na klavír. Tím ale vůbec nechci říct, že by hudba byla špatná. Ba naopak, dokonale film doplňuje a navozuje atmosféru jisté absurdity, přesně vystihující celou myšlenku filmu.
Abych film jen nekriticky neoslavoval, pokusil jsem se vyhledat nějaké nedostatky. Našel jsem celkem dva:
Jistě uznáte, že nedostatky jsou spíše formálního rázu a oproti jiným filmům jsou takřka zanedbatelné.
Nedalo mi to a velice jsem přemýšlel, čím to, že se mi Návrat idiota líbil a Indiánské léto nikoli. Těžko se za ten měsíc a kousek, co uplynuly mezi shlédnutím obou filmů, nějak výrazně změnil můj žebříček hodnot. To spíš Saša Gedeon prodělal za čtyři roky uplynulé mezi natočením filmů jistý vývoj. Je třeba brát Indiánské léto jako jeho prvotinu, poučil se a lepší se. Možná byl můj úsudek ovlivněn také tím, že Indiánské léto jsem viděl pouze v televizi, zatímco Návrat idiota v kině. Kino má svou atmosféru a film zanechá v člověku hlubší dojem, protože do kina přece jenom nechodíme tak často. Každopádně bych docela chtěl vidět Indiánské léto znovu, zajímalo by mě, zda by se můj názor na něj nějak změnil.
O tomto filmu se v tisku objevovaly spekulace, že by to mohl být kandidát na Oscara. Tím si úplně jistý nejsem, navíc Americká filmová akademie, která Oscary uděluje, určitě neudělí jedné zemi dva Oscary tak brzo po sobě (připomínám, že zatím poslední český film oceněný Oscarem byl Svěrákův Kolja). Myslím si ale, že film je horkým kandidátem na několik Českých lvů - hlavně za scénář, kameru a režii.
Závěrem můžu s klidem konstatovat, že film se tentokrát povedl, reklama, která ho provází, vůbec nepřehání a pokud máte možnost vidět ho někde v kině nebo v budoucnu v televizi, určitě Vám ho doporučuji. A na úplný konec si neodpustím jeden postřeh: Ať se na film koukám z kteréhokoli úhlu, nakonec mi tam "idiot" František připadl ze všech nejnormálnější.
P.S.: Děkuji Jakubovi Kučerovi za poskytnutou podnětnou přednášku o Dostojevského románu Idiot, jímž je tento film inspirován (Kubovi zas tuto přednášku poskytla předtím jeho máma).
David Majda
Návrat idiota (ČR 1999), režie a scénář Saša Gedeon, kamera Štěpán Kučera, hudba Vladimír Godár, střih Petr Turyna, zvuk Jan Čeněk, hrají Pavel Liška, Anna Geislerová, Tatiana Vilhelmová, Jiří Langmajer, Jiří Macháček
Další informace najdete na adresách www.navratidiota.cz nebo www.negativ.cz.