David Majda, Lukáš Janoušek

Rozhovor s lounským starostou Emilem Volkmannem

Na tomto místě bývaly v minulých číslech rozhovory s profesory našeho ústavu, ale pro tentokrát jsme udělali vyjímku a do 10. čísla jsme ulovili "větší rybu" - starostu našeho města Emila Volkmanna. Jak jsme to dokázali, vám neřekneme (ať máte nad čím přemýšlet) - na některé věci máme prostě talent .

Pan starosta nás překvapil jednou věcí - když se mu Lukáš po skončení rozhovoru snažil nenápadně naznačit, že Naryana je i na internetu a že bychom mu třeba dali adresu, aby si jí mohl přečíst, prohlásil, že počítače nepoužívá (opravdu - v celé jeho kanceláři žádný nebyl) z prostého důvodu, že by jim snadno propadl. Něco takového už jsem hodně dlouho neslyšel a v dnešní době, kdy jsou počítače všude, to překvapuje ještě víc.

No ale dost už povídání - připoutejte se, přecházíme k samotnému rozhovoru:

Jak dlouho jste lounským starostou?

1. března letošního roku to bylo 10 let. Ale první rok jsem dělal ještě kooptovaného předsedu městského národního výboru. Takže třetí volební období, které je na čtyři roky - teďka jsem v půli.

Co byste dnes dělal, kdybyste jím nebyl?

Dneska bych byl v důchodu.

Na které škole jste studoval?

Já jsem studoval na vyšší průmyslové škole sdělovací techniky v Praze v Panské ulici, no a vysokoškolská studia jsem dokončil na Vysokém učení technickém v Brně na elektrotechnické fakultě.

A vzpomínáte na školu rád?

Pochopitelně. To byly v podstatě doby... ne bezstarostné, ale ve srovnání s nynějšími starostmi nebo se starostmi životními to bylo velice pěkné, protože tam jsme se setkávali vrstevníci, stejně staří, stejných zájmů a nápadů, takže to bylo velice hezké. Každému, kdo se rozhodne pro studium, toto vřele doporučuji, protože tím si prodlužuje mládí.

Jaký jste byl student?

Myslím si, že celkem dobrý.

Co to znamená?

Průmyslovku jsem vystudoval s vyznamenáním (to je co říct) a techniku... obhajobu diplomové práce a státní zkoušky s prospěchem chvalitebným, což je dvě. Myslím, že to je docela solidní.

Čím jste chtěl být jako malý chlapec?

Oj... chtěl jsem být, prezidentem, pilotem, námořním kapitánem a já nevím čím vším. Generálem taky... ale to jsou taková ta klukovská přání.

Setkal jste se již s nějakým studentským časopisem?

Ve své funkci jsem dostal Primánka, nebo jak se to jmenuje, z Gymnázia. Kdysi se mnou tady dělali taky rozhovor. Tak jsem si ho s chutí přečet, to číslo. Jinak s ničím.

Jako starosta jste zajisté poznal soustu významných lidí. Jakého setkání si ceníte nejvíc?

Asi mého setkání s nizozemskou královnou Beatris.

Při jaké příležitosti to bylo?

Bylo to při příležitosti její návštěvy tady v Čechách, kdy ona navštívila i lounskou nemocnici (kde já jsem nebyl) a elektrárnu Počerady, ale pak jsem byl pozván do míčovny Pražského Hradu, kde jsem byl představen kromě královny prezidentskému páru, panu Václavu Havlovi a jeho zesnulé manželce Olze. A samozřejmě princi Klausovi, manželovi královny Beatris.

Co vás nejvíc baví na práci starosty?

Domnívám se, že mě baví asi všechno, i když ne tak úplně stejně. Kdyby mě tahle práce nebavila, tak už jsem byl dávno mimo toto dění. Ale nejvíc se mi líbí takové ty investiční záměry, které zkrášlují toto město a zlidšťují jeho podobu a umožňují tak vlastně jeho občanům i návštěvníkům milý pobyt v tomhle městě. K tomu patří i všechny úpravy veřejných prostranství, obchvat města Loun a zeleň, kterou myslím máme na vysoké úrovni.

A co vás na vaší práci nejvíc štve?

Mám to říct vulgárně? Hloupí lidé. Hloupí lidé, kteří nejsou ochotni přijmout pohled na svoje problémy z toho vyššího stupně. Oni si myslí, že jenom ten jejich problém je ten nejdůležitější, a ono to tak nebývá. Stokrát nic umoří i osla, jak praví staré české přísloví, a já se snažím, aby mě to neumořilo.

A měl jste už někdy chuť hodit vše za hlavu a odjet někam, kde nejsou žádné starosti?

Tak tu chuť mám pravidelně každý týden, a to odjedu na zahrádku, kde aktivně odpočívám.

Jaká je vaše představa ideální dovolené?

Nad tím jsem nikdy nepřemýšlel, ale ideální dovolená by měla být zřejmě s rodinou a s nějakými dobrými kamarády a kamarádkami, tak aby se vytvořila nějaká atmosféra. Což se nám myslím letos povedlo, protože jsme byli na řeckém ostrově Kefalonie, který jsme procestovali ve vypůjčeném autě a skútrech. Bylo to moc hezké.

Není žádným tajemstvím, že o vznikající průmyslovou zónu mají zájem japonští obchodníci. Disponuje již radnice česko-japonským slovníkem?

Nedisponuje, protože všichni ti Japonci mluví anglicky, takže není problém.

Taková speciální otázka: Co bylo dřív - vejce nebo slepice?

Toť otázka v pravdě hamletovská, ale já na vašem místě bych se zeptal tý slepice.

Co jste dělal těsně před tím, než jsme sem přišli natáčet tenhle rozhovor.

Teď jsem měl konečně možnost se podívat do dnešního denního tisku, protože do dvanácti hodin jsem tady měl právě zástupce firmy Aisan Industries z Japonska a dojednávali jsme některé body spolupráce, na které se oni ptali. Správný komunální politik má vědět, co píše denní tisk, tak jsem to začal takhle prolistovávat, protože jsem se vrátil asi v jednu hodinu z oběda. (rozhovor jsme začínali točit asi ve 14 hodin - pozn. D.M.)

Děkujeme za rozhovor