David Majda

Vylez, červe!

Je několik her, které ač jsou považovány za pařanskou klasiku, nikdy mě příliš nezaujaly: Doom, Duna, skoro všechny adventury a taky Worms. Na posledně jmenovaný titul jsem ovšem po čase (a po vydání jeho poslední verze) změnil názor, a tak se o něm trochu rozepíšu.

Co programátoři v britské partě Team 17 pili či kouřili před tím, než vymysleli námět na tuto bestiálně jednoduchou, ale o to šťavnatější smažbu, se asi nikdy nedovíme, ale jsem zastánce názoru, že z "čisté hlavy" ten nápad nevyšel. Jaký nápad? Postavte vedle sebe několik týmů červů, vyzbrojte je hromadou zbraní (od bazuky a brokovnice přes různé kulomety, granáty či miny až po dynamit či bombardovací nálety ze vzduchu) a nechte je, ať se v rukách pařanů či ovládány počítačem mydlí hlava nehlava.

Hraje se na kola, tzn. hraje nejdřív jeden červ, pak druhý z jiného týmu, pak další, a tak pořád dokolečka, dokud na obrazovce ještě nějací červi jsou. Pro případ, že by hra "váznula", se po několika minutách (dá se nastavit) spustí "Sudden Death". Všichni červi mají v tu chvíli jenom 1 health (takže je zabijete úplně čímkoliv na jednu ránu) a voda, která tvořila jezírko kdesi na spodním okraji obrazovky, začne stoupat, až zatopí celé kolo. To donutí každého k aktivitě, protože jinak se po chvíli odporoučí zkoumat mořské dno.

Wormsy jsou jednoznačně určeny pro týmovou hru několika hráčů proti sobě. Nikomu se nebrání se proti sobě libovolně spolčovat, uzavírat koalice, nebo zkoušet prorazit sólo. Pokud hru hrajete déle, brzy si osvojíte nějakou taktiku - někdo se rád zakopává pod zem, kde je nejlépe chráněn před jakýmikoliv útoky, jiný postupuje "konvenčními" zbraněmi a někdo zase zkouší experimentovat (s různými výsledky ).

Musím říct, že po setkání se s první verzí hry asi před rokem a něco, jsem jí nebyl nijak nadšen. Nevím, prostě se mi nějak moc nelíbila. Něco jí chybělo - nedovedu říct co, je to prostě jenom můj pocit. Tenhle názor se také odrazil v recenzi na hru Scorched Planet (ve 4. čísle Naryany), kterou jsem s "červy" srovnával. Mimochodem první verze Wormsů byla ještě pro DOS a její rozběhnutí ne Windowsovské mašině patřilo k největším "oříškům", co jsem řešil. Překopání celého autoexec.bat a config.sys, laborování s nastavováním paměti, několik resetů... no ale nakonec se to alespoň u mě a u Davida Cesara podařilo.

Po verzi první následuje obvykle (aspoň u úspěšných titulů) verze druhá. Ta mě v případě Wormsů absolutně minula, viděl jsem od ní jenom demo. Ale pak přišla verze třetí, nazvaná Worms: Armageddon, a můj názor na Wormsy se obrátil o 180 stupňů. Stačí stručná charakteristika: o hodně vylepšená grafika a zvuky (dají se nastavovat), mnohem větší výběr zbraní, větší kola (náhodně generovaná, takže se nestane, že by se nějaké opakovalo), nastavitelnost snad úplně všeho (hra má asi 5 konfiguračních obrazovek!), hratelnost maximální a ohratelnost takřka nulová, takže hra vydrží hodně dlouho. Vylepšená je i hra jednoho hráče. Jednak je zde trénink, kde se dají nacvičit jednotlivé herní úkony, ale také mise, kde se plní zadaní úkoly. Samozřejmě je možné hrát sám proti počítačovým soupeřům. Prostě netrvalo dlouho, a tahle hra mě strhnula.

Worms: Armageddon doporučuji hrát nejméně ve třech lidech, jinak to není taková zábava. Samozřejmě, čím více, tím lépe. Maximum, které hra dovoluje, je šest hráčů. Jednou se u nás doma takhle velká pařba konala, a divím se, že nám nespadl barák. Do hry se totiž, ať chcete nebo nechcete, úplně "zažerete" a nevnímáte okolí. Ne zrovna slušné nadávky, když váš červ vyletí z obrazovky odpálen baseballovou holí protihráče, pak slyší celý blok.

Novou dimenzi pro mě a mé okolí pak hra nabrala na začátku těchto prázdnin, kdy jsem objevil mód "Blast zone". Jednoduše: máte skoro všechny zbraně, dvakrát víc života a už od začátku hry stoupá voda... během jednoho kola je polovina červů mrtvých - anebo živoří s pár healthy. Prostě Worms na druhou. Od doby jeho objevení jsem už "obyčejný" mód skoro nehrál.

Celkově vzato, staré Wormsy nejsou nic extra, ale pokus se dáte do pařby Armageddonu a oplýváte k tomu dostatkem spoluhráčů, máte jen velmi malou šanci, že s ní někdy v životě přestanete.