Sedl jsem si takhle jednu neděli k televizi, nalákán tím, že ČT vysílá cyklus českých filmů natočených v posledních letech a počal jsem sledovat film Indiánské léto, který byl zrovna na pořadu dne.
V podstatě jde o příběh dvou sestřenic, Marie a Kláry (tipoval bych je tak na 18 let, ve filmu věk nikde uveden nebyl), které jsou na léto u své babičky na prázdninách. Marie je "normální" holka, zatímco Klára je "zapšklá a nemožná". Děj začíná scénou, kdy jsou obě na jakési rockové diskotéce (dá li se tak nazvat cosi jako rokový koncert, který ale probíhá pravidelně každých několik dní). Tam má Marie svého kluka, se kterým seznámí Kláru. Ti kluci jsou tam vlastně dva, ale nedá se říct, který patřil ke které sestřenici, připadlo mi že se neustále střídali. Dojde na scénu, kdy druhý z nich jde s Marií na procházku do lesa "ke krmelci", s celkem jasným cílem (Jeho kámoš mu při odchodu podává deku se slov: "Tak si to užij."), ale nakonec z toho nic není. Z pár dní totéž opakuje s Klárou. Po většinu filmu jsou líčeny scény právě z rockové "pařby", z návratů domů (ne vždy ve střízlivém stavu) a ranní rozhovory s babičkou ("Co na tý diskotéce vůbec máte?"). Klára si pak (na doporučení Marie, ale asi také z vnitřní nespokojenosti se sebou samou) ostříhá vlasy "na helmu" a po několika dnech se pokusí o sebevraždu. Film končí jejím rozhodnutím odjet pryč.
Na film budu nyní snášet dost kritiky. Předně jsou to dialogy. Chápu, že zde byla snaha o zachycení normálních rozhovorů mezi mladými lidmi, bez stylistických příkras, ale proč to musí sklouzávat k takovým infantilitám jako:
"Měla bys něco udělat v těma vlasama." - "Co s vlasama?" - "No něco." - "Co něco?" - "Třeba je vostříhat, nebo tak." - "Jak vostříhat?" atd.
Takových dialogů si ve filmu užijete docela dost a věřte mi, že jejich poslech vás velice brzy přestane bavit. Připadlo mi, jako by všichni hlavní hrdinové byli poněkud mentálně zaostalí. Nevím, z jakých kruhů pocházel scénárista filmu Saša Gedeon, ale podle toho, co zplodil, bych soudil, že jeho hlavním životním prostředím byla psychiatrická léčebna.
V popisku k filmu v televizním programu byl napsáno: Příběh o dívčím poznámní prvních milostných zážitků, proměně a letním zasvěcení. Kde byly ty milostné zážitky a proměna? Za celý film se kromě ostříhání Klářiných vlasů nic nezměnilo. Zajímalo by mě také, kde autoři přišli zrovna na název Indiánské léto. S indiány film nemá vůbec nic společného a název je do něj vpašován větou babičky, že Klářina málomluvnost bude způsobena asi jejími indiánskými předky, aniž je tento odkaz dále rozvinut.
Abych tu jen nekritizoval, musím řísct, že film měl v sobě i pár pozitivních prvků. Vyskytovala se v něm kupříkladu jistá komičnost (Marie si povídá s babičkou o Kláře, zatímco ta je poslouchá za rohem. Druhý den se totéž opakuje, akorát že odposlouchávající je Marie), ale film si zas nemůže dělat nároky být komedií (možná snad trgikomedií).
Film byl rozhodně na diváka náročný a poměrně dost psychologický. Zamlouvala se mi z něj tak první půlhodinka, která vypadala aspoň trochu zajímavě. Celý zbytek filmu jsem čekal, kdy už se začne něco pořádného dít, a když už to tak vypadalo, tak byl konec. Celková myšlenka filmu byla zřejmě ukryta tak hluboko, že mě minula. Možná ji pochopili páni filmoví kritici, kteří smysl celého filmu našli až po dlouhém pátrání. Anebo ji neobjevili vůbec a protože nechtějí přiznat svou hloupost, přiřkli mu jedno ocenění za druhým spokojeně dělajíce, že vše chápou. Mně osobně připadlo, že si autoři s těmi zhruba 65 minutami, co film trval (což je docela dost málo), dávali celkem zbytečnou práci. Kdyby se trochu více snažili (hlavně při psaní scénáře), výsledek by byl určitě lepší. Film se tedy tentokrát titulu Film hit nedočká - to spíše jeho opaku Film shit.
Indiánské léto (ČR 1995), režie a scénář S. Gedeon, kamera M. Kabyl, hrají K. Issová, T. Vilhelmová, R. Štěpánek, J. Ployhar, O. Karásková.
David Majda